V jednom malém domečku,
tam uprostřed lesa,
žil starý sedlák,
srdíčko mu plesá.

Jedinou on radost měl,
ze zvířátek svých
pokaždé když ráno vstal
své potěšení nakrmil.

Jednou ale zvířátka
marně  sedláka vyhlížela.
Rána se chudák nedočkal
a jeho duše do nebe odcházela.

I zakokrhal kohoutek
kykyryký na svět,
slepičky se přidaly
a do lesa zakdákaly

„ Ko ko ko, ko ko ko,
zakdákáme vysoko!
Třeba nás někdo uslyší
a troškou jídla potěší.“
 
To kvočení slepiček,
probudilo prasátko,
a že mělo velký hlad
zachrochtalo zakrátko:

„Chro, chro, chro a chro
zvířátka, co budeme dělat?“

Do světa půjdeme,
nového pána si najdeme

Tak jak řekla, tak to bylo
opustila domeček
šla přes celý divý lesík
až na lesní palouček.

Tam zahlédla malé dítě
co v travičce si hrálo
chytalo berušky do dlaně
a vesele se smálo.

Když zahlédlo zvířátka
skoro uleklo se
na chvíli jen tak sedělo
a strachy roztřáslo se.

Zvířátka sklopila hlavičky,
tak moc by jídla chtělo
ale tu dívenku maličkou
vystrašit nechtělo.

Zachrochtalo prasátko
a z jeho očička
ukápla malá  slzička.

Podivilo se děvčátko,
když uvidělo plakající prasátko.
a pak kohoutek smutně zakokrhal
a slepičky smutně zakdákaly
a i ostatní zvířátka se přidala
a svůj příběh děvčátku pověděla.

Děvčátko se usmálo,
mávlo na zvířátka
a do své chaloupky je zavedlo.

Tam se měla zvířátka,
zase jako v pohádce
za odměnu děvčátku
pomáhalo na zahrádce.

Kohoutek ji ráno budil,
 slepičky daly vajíčko
prasátko zrylo celou zemi
a ptáčci zaseli semínko.

Sluníčko teplo přidalo
a zem vláhu dala.

Za čas na zahrádce
všechno kvetlo a zářilo.
Dobře se jim  zkrátka dařilo.

 Proto mějme zvířátka rádi
pečlivě se o ně starejme
zkusme s nimi býti kamarádi
lásku k nim chovejme

Oni za tu naši  lásku
svou oddaností se odmění..


Autor: Diesonne