O neposlušné myšce

Byla nebyla, vlastně byla, jedna malá šedá myš, která byla ale tuze neposedná, sobecká  a neposlušná. Nejraději se vydávala sama do špízky pro jídlo a odnášela si tolik, kolik unesla. Nikdy nikomu nic nedala. Všechno se snažila sama uschovat tak, aby žádný z jejich kamarádů nic nenašel.

Jednoho šedivého dne se také vydala  do špízky na zásoby. Jen co se ve špízce otočila, její zrak spočinul na malém lákavém soustě sýra, ležícím na velmi podivné věci. Myška se k té věci přiblížila a opatrně natahovala myší tlapku k sýru. Najednou se ta věc ozvala: „ Myško, myško nech to být. Je to past, já jsem ta past. Jsem nastražená na takové malinké zlodějíčky, jako jsi ty. Běž ode mne pryč, vezmeš-li si ten kousek sýra, sklapnu a   ty zůstaneš uvnitř.“

Myška se zarazila, ale nakonec mávla rukou  nedbaje upozornění pastičky a znovu přibližovala svou myší šedivou tlapku k sýru.
Pastička se opět ozvala : „Myško, copak neslyšíš co říkám? Neslyšíš mé varování? Nesahej na ten sýr, je sice dobrý a lákavý, ale já tě mohu zranit. Vezmeš-li si ten sýr, neudržím tu napnutou tětivu a připevním tě tak, že nebudeš moci vylézt. Nechceš si vzít něco jiného? To musíš mít chuť zrovna na ten malinký kousek sýra?“ 

Myška se opět zarazila, svým myším čumáčkem zavětřila a řekla pastičce: „To mi děláš schválně. Určitě. Nechceš, aby ten malý, lákavý kousek, co držíš, skončil v mém bříšku. Ale já ti něco povím. Já si ho stejně vezmu, ať říkáš, co říkáš. Přece ho tu nenechám,“ a olízla si jazýčkem vousatý čumáček. „To víš, já tě poslechnu a ty ho pak dáš někomu jinému. Ne a ne a ne! bude můj!“ dodala myška a tlapkou se skoro dotýkala sýru.
Pastička vzdychla a ještě úpěnlivěji prosila myšku, ať ten kousek nebere. "Vezmi si, myško, cokoliv, jen ten kousek sýra tady nechej. Naposledy tě varuji. Jak  si jej vezmeš, budeš toho už jen litovat.“

Myška ale byla nejen hladová, ale navíc neposlušná a pastičku už nemínila poslouchat. Její myší, šedivá, tlapka se natáhla k sýru, ale nedosáhla. Myška se tedy přiblížila ještě více  a ještě více. Najednou stála přímo v pasti a už - už měla kousek sýru v tlapce, už jej vytahovala a pastička úpěla a úpěla.
Nejednou se otevřely dveře do špízky a vysoký ječivý hlas vytrhl myšku ze sýrového opojení. Myška se lekla a utíkala pryč, co ji malé nožičky dovolily. Ještě se u svého myšího domečku celá třásla a každému vyprávěla, co se jí stalo. Ostatní myšky jen kývaly hlavičkami. Moc dobře věděly, proč do špízky raději nechodí. A od té doby to ví i naše malá, šedivá myška, která už nebyla sobecká a vždy, když ji někdo dobře radil, raději poslechla.


Autor: Diesonne

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10