O našich zvířátkách

Naše domácnost paneláková není sice velká, ale na obyvatele velmi bohatá. Ani nevím odkud začít... Samozřejmě, že jí obývají čtyři představitelé druhu homo sapiens, ale s nimi zde našlo domov mnoho jiných živočišních druhů.

Vše začalo desátými narozeninami mé dcery, která si moc přála zvířátko a los padl na morčátko. Radost z dárku byla převeliká a naše Dafy byla brzy plnohodnotným členem domova. Žila v prostorné kleci, ujídala svoje seno a veselým pískotem vítala každého obyvatele bytu.

Uplynul nějaký čas a manžel přinesl z práce ohromnou novinu, že kolegovi se narodilo spoustu malých pískomilů a neví kam s nimi. No a my, duše dobré, jsme se dohodli, že nějaký malý myšáček pískomil se k nám ještě vejde a tak jsme dostali dvě holčičky - Mimi a Bibi. No legrace s nimi byla ohromná, když běhaly po pokoji a my s nimi, aby někam nezalezly, nebo když se koupaly v písku, který od přírody milují. Venčení pískomilek v pokojíčku se stalo rodinnou událostí.

A měsíce ubíhaly, až přišel čas terarijní výstavy v našem muzeu. Byla to krásná podívaná pro milovníky zvířat a skoro vše si mohl člověk pohladit nebo pochovat, včetně pavouků a hadů. A zrovna hadi se nám stali osudnými - dcera se totiž zamilovala do úplně maličké užovky červené.

Nu což, nadšení jsme z toho zpočátku nebyli, ale jako dárek k dalším narozeninám nám to přišlo vhodné, zvlášt když nás dcera neustále bombardovala nastudovanými znalostmi z oblasti chovu hadů a složení jejich těla. Nutno říci, že když už uměla pojmenovat štítky na hadí hlavě i latinsky, ztratili jsme s manželem poslední zábrany a pořídili jsme do bytu užovku červenou.

Teda pardon, ne úplně navolno do bytu, ale do útulně zařízeného terárka. Nejdřív jsme nevěděli jak jí pojmenovat, protože u hadů se pohlaví určuje těžko, ale časem se ujalo jméno Plazuška a ani užovka neprotestovala.

Tak se v našem domově objevil obyvatel se zcela odlišným přístupem ke krmení, jako jediný si musel totiž sám potravu ulovit. Byla to zajímavá podívaná a všechny návštěvy u nás namísto sezení v obýváku seděli před teráriem a pozorovali užovku krmící se, nebo dokonce svlékajíci se z kůže. Nutno dodat, že toto divadlo bylo jenom pro silné povahy, ale zákon přírody platí i v domácím teráriu, s tím nic nenaděláme. Plazušku už máme tři roky a dorostl do délky metr devadesát a je to opravdu krásné zvíře.

Co dodat dále? Snad jenom to, že z mého kurzu v Praze jsem přinesla domů dva šneky - achatiny žravé, které se nám úspěšně množí, manžel dostal v práci chameleona jemenského a dcera si k dalším narozeninám přála žábu - rosnici sinnou. Nějaké ty strašilky australské nebo rybičky různých druhů, co se nám  doma z času načas objevují už ani nepočítám.

Takto to tedy končí, když člověk přilne k živým tvorům, musím ovšem taky napsat, že dcera míří na studium veteriny do Brna a jejím velkým snem je mít farmu zvířat...


Autor: Zemanka

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10