O ježečkovi

V jednom lese pod jehličím bydlela ježčí rodinka. Máma, táta a malý ježeček Bodlinka. Každé ráno se vydávala ježčí rodinka na procházku a každé ráno maminka odpovídala Bodlinkovi na různé všetečné otázky.
„A mami, proč je tu tolik jehličí?“ ptal se třeba a maminka odpověděla:

“Protože Bodlinko, padají ze stromů, podívej, kolik je kolem nás jehličnatých stromů."
„A maminko, proč je takové teplo?“ ptal se zase. “To je přece od sluníčka, Bodlinko, sluníčko totiž vypadá jako veliká ohňová koule s paprsky.“
„ A mamííííí, kde je táta?“ zeptal se zase, když se otočil k tatínkovi a on tam nebyl.
Maminka mu nestačila ani odpovědět, když se zpod velkého listu za velkého funění vynořil ježčí nos.
„Jéééé tatíííííí," volal Bodlinka, najednou se zarazil a udiveně se  zeptal:“ Tatííí, co to máš na bodlinkách?“ a opravdu, tatínek si na bodlinkách nesl něco velkého a červeného.
Tatínek ježek se smál. „Bodlinko, zatímco jste si s maminkou povídali, já jsem byl pro nějakou dobrůtku a cestou se na mě napíchlo jablíčko.“
„A tatí, můžu si ho vzít a sníst? Už mám velký hlad“…. dodal.
Tatínek se zase zasmál

„Bodlinko, my ježečci přece jablíčka nejíme, my jíme maso, jsme masožravci, asi by ti nechutnalo.“
Bodlinka nevěřil a stejně si do jablíčka kousnul. “Bléééééé, to vůbec není dobrééééé,“ zaškaredil se.
Maminka s tatínkem se smáli. „Ale kdepak Bodlinko, jablíčko dobré je, a jak chutná dětem, ale my ho nejíme, nám nedělá v bříšku dobře, ale víš co? Odneseme nějaká jablíčka na bodlinkách ostatním zvířátkům, která bydlí v lese. Až budou mít hlad, určitě se rádi zakousnou.“ řekla maminka a už si na své bodlinky dávala jablíčko.

Bodlinka si také nandal a spolu s tatínkem odnesli pár jablíček na lesní louku.
„To máme ale super bodlinky, že tati?“ pochvaloval si Bodlinka a tatínek ho za odměnu naučil básničku: Dupy, dupy do chalupy, dupy dupy dup, já jsem ježek Bodlinka  a už jsem velký kluk.

Bodlinkovi se básnička moc líbila a když odnesli jablíčka, namířili si to rovnou zpátky do své jehličí chaloupky, maminka jim uvařila moc dobrou masovou baštu a Bodlinka si ještě večer v postýlce tak dlouho opakoval tu novou básničku až únavou usnul.


Autor: Diesonne

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10