A tak se kříženec musí podřídit silnějšímu vlčákovi. I misky musí mít psi odděleně, aby se Alek najedl. Číro by mu totiž všechno snědl. Alek pochopil, kdo je pánem, a přijal funkci podřazeného psa. Když přijede návštěva, Číro se tlačí o pohlazení a Alekovi závidí i podrbání. A tak ho svou tlapou vždy odšťouchne a je drbán sám.
Minule jsem byla u známých na návštěvě a pozorovala Číra a Aleka přes okno domu. Svítilo sluníčko a psi se vyhřívali. Ale Číro zjistil, že Alek má nejspíš lepší místo, přešel k němu a čumákem ho odstrčil do stínu. Alek si radši lehl do boudy vystlané senem, aby mu nebyla zima. Číro jako vítěz zalehl na místo svého kamaráda, natáhl se a usnul. Zdálo by se, že Čírovi by bylo lépe, kdyby svůj kotec nesdílel s druhým psem. A jistojistě by bylo lépe hlavně Alekovi. Ale opak je pravdou.
Jednou si Alek ošklivě poranil tlapku a majitelé s ním museli na veterinu. Tam byl pes ošetřen a pro jistotu zůstal na klinice přes noc. Majitelé se vrátili domů bez Aleka. Číro celou noc naříkal a hledal kamaráda. Druhý den směl páníčky doprovodit na veterinární kliniku a dojít si tak pro svého kamaráda. Nadšeně ho vítal. Dokonce ho doma nechal vzít si asi dvě granule z jeho misky. Byl rád, že už není sám. A tak majitelé zjistili, že Číro, ač se to nezdá, má Aleka přece jen rád. Ale po pár dnech se Alekovi packa znovu zanítila a musel opět na veterinu. Číro ho tentokrát doprovázel. Aleka si opět nechali na noc na klinice. Vypadalo to, že tam snad budou muset nechat i Číra, protože bez kamaráda odmítal odejít domů. Nakonec ho ale majitelé odvedli.
Číro večer smutně ležel v kotci, a tak mu majitelé nechali otevřeno, aby se mohl proběhnout po zahradě. Věděli, že neuteče. Nebo se aspoň domnívali, že zůstane doma. Číro ale uprostřed noci utekl ze zahrady a šel kamaráda hledat. Doběhl na nedalekou veterinární kliniku a snažil se dostat dovnitř. Dobýval se dovnitř tak vehementně, až spustil alarm. Lidé z okolních domů zburcovali policii s tím, že na kliniku se nejspíš někdo snaží vloupat.
Přivolaná policie brzy dopadla lupiče Číra, který k sobě ale nikoho nechtěl pustit. Musel přijet lékař z veteriny, který poznal svého pacienta. Číro se zklidnil teprve ve chvíli, kdy mu veterinář přivedl jeho kamaráda. Majitelé si pro Číra přijeli a po zbytek noci si ho vzali domů, aby se nechtěl opět vloupat na kliniku. To bylo radosti, když si druhý den šel Číro vyzvednout svého kamaráda…
Pegonela - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz