Nezvaní hosté

Žijeme již nějakou dobu na vesnici. Asi ten článek vyzní trochu banálně, ale pro člověka, který pět let žil v Praze jenom po podnájmech v panelácích je to jak z „Alenky v říši divů“. A že se opravdu na naší zahradě máme každý den čemu divit – pokaždé nás překvapí něco jiného....

Každý den se budit s ptačím zpěvem je nádhera – kosi, drozdi, sojky, sýkorky – to je teď už pro nás zcela normální každodenní budíček. Na nedaleké louce se pasou ovce, krávy, kozy, každý má minimálně jednoho psa a kočku – prostě živo, kam se jen podíváte... Chtěla bych se však podělit o něco jiného.

Ještě než byl náš domek postaven, už tehdy jsem si malovala, jakou budu mít krásnou zahrádku. A ještě než byly dokončeny práce okolo domu, vyhradila jsem si malý koutek pro své bylinky a kytičky a nedočkavě si tam nasázela cibulky tulipánů, narcisů, bledulí a spoustu dalších. S napětím jsem očekávala příchod jara, abych se mohla pokochat prvními květy.

A jaro přišlo v plné parádě – jen na naši zahradu ne. Proč? Marně jsem si lámala hlavu. Lístečky květin sice ze země vyrašily, ale jako by je někdo uhryzával, takže zůstaly jen při zemi a bez květů. Sotva se co u nás zazelenalo, nějaký neviditelný škůdce si na tom pochutnal... co to mohlo být?

Až jednou ráno, kdy jsem si přivstala, jsem přišla na onoho loupežníka. Byly jím srnky! Využily toho, že ještě nemáme dokončený plot, a pořádaly u nás pravidelně hody. Vzdala jsem svůj nerovný boj. S pěstěním své zahrádky počkám až na příští rok, kdy bude domek oplocený :)

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10