S manželem každý rok navštěvujeme ZOO v Praze. Už je to pro nás tradice. A každý rok máme odtud plno zážitků.

Předloni jsme jako každý rok o dovolené vyrazili do zoologické zahrady. Byl duben, a přesto bylo krásné počasí – téměř letní. Vzali jsme foťák a vyrazili jsme. Obešli jsme téměř všechna zvířátka a ještě nás čekal pavilon šelem. Manžela uchvátil mohutný tygr. S dalšími návštěvníky sešel z cestičky blíže ke sklu. Povídám:“ Nechoď tak blízko!“ V tu chvíli se tygr opřel o zadní, vzepjal se do výšky opřený předníma tlapkama o sklo a mohutně zařval  – všichni od skla včetně manžela vyděšeně odskočili i já za nimi. Poté jsme se začali smát, pěkně nás tygřík – dvoumetrový - vylekal, ale máme nádhernou fotku na památku. Ještě že tam bylo to sklo.                                                                                                                                          
Vloni byl tygřík venku a koupal se v jezírku. Bylo zde kolem plno návštěvníků - my si také stoupli kolem jezírka – v tu chvíli jako by tygřík manžela zbystřil, začal plavat přímo proti němu, zrak upřený na manžela, ten začal zuřivě fotit. Že by si ho tygr pamatoval? A byl to vůbec on? Máme na ně štěstí.
Do třetice příhoda u klece s papoušky. Přišli jsme ke kleci a akorát jsme se míjeli s mladými rodiči s chlapečkem, kteří odcházeli k dalším zvířátkům.“To jsou krásní papoušci, pojďme na opičky." Manžel přišel k expozici, a protože neměl brýle, povídá:“Kde jsou ty sovy!“ Nikdy nezapomenu, jak se malý chlapeček zatvářil naštvaně na rodiče ve smyslu:“Papoušci, jo?“ Měla jsem co dělat, abych se nepočůrala a dodnes se při této vzpomínce řehtám.
Už se zase těším do ZOO. A čeká nás výprava již ve třech.