Byla jsem štěstím bez sebe. Takovou narozeninovou oslavu neměl nikdo. A pro mě byla velká sláva tam být pozvaná. A já jsem byla!!! Adélka pozvala ještě Klárku a Míšu. Hezky jsem se oblékla a vyrazila koupit dárek. Koupila jsem ji dřevěné korálky na navlékání a lesk na rty. Na vše jsem koupila ozdobnou taštičku. A hned po nákupu jsem vyrazila na oslavu. Už u dveří mě čekala. Ale v očích měla slzy.
Ptala jsem se jí proč pláče a ona řekla, že Klárka nepřijde, že ji to rodiče nedovolili. A že pak ještě přišla Míša, přinesla ji dárek a řekla, že dnes jedou na bazén a že tam ještě nikdy nebyla, že radši pojede tam. Objala mě když jsem jí řekla, že já tu budu. Měli jsme věnečky, indiánky a americkou kolu. Bylo to moc dobré. Potom jsme se šly projít. Adélka navrhla, že si půjdeme zaházet s míčem.
Tak jsme se vrátili pro míč. Šly jsme na louku, a začaly jsme si házet. Najednou jsme viděly, jak k nám jde nějaký chlapík....a za ním utíká pes! Já a Adélka máme z psů hrůzu. Adélka rychle a hbitě vyšplhala na strom. Já jsem ale měla pěkné šaty a roztrhla bych si je. Tak jsem si řekla, že ten pes mi nemůže nic udělat, když je s ním pán. Ale ten pes se rozběhl přímo ke mě! Skočil po mě a převrhl mě přímo do bláta. Ten pán na něj volal, ale on neposlouchal. Chtěl si se mnou hrát. Chytil mě za sukni a roztrhl ji. Pán k němu přiběhl a začal se mi omlouvat, já mu řekla, že ty šaty stály 250Kč a on mi je hned zaplatil. Od té doby když vidím psa, jdu od něho co nejdál, protože vím, že ne všichni psi jsou dobře vycvičení.
Elis98
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz