Když jsem byla menší, byli jsme s rodinou ve zverimexu pro papání pro rybičky. Já jsem samozřejmě zamířila k akváriím plných rybiček a dalších zvířátek. Ohromila mě malá potvůrka, která se jmenovala "Krab". Celou dobu, co táta s mámou vybírali žrádlo pro rybičky, koukala jsem na kraba. Když jsme měli odcházet, ukázala jsem kraba rodičům a řekla, že bych takové zvířátko chtěla mít. Rodiče nesouhlasili, ale po delší době přemlouvání povolili. Kraba jsem si domů nesla v malé krabičce, a cestou pořád nahlížela do krabičky, zda krab neutekl.
Doma jsem krabovi nachystala akvárko, vodu, a protože je krab suchozemský, šla jsem ven nasbírat nějaké malé kamínky. Doma jsme všechno nachystali, umyli a kraba dali do akvárka. Koukala jsem na něj celou dobu, ale zalezl podvelký kámen, a já na něj neviděla. Když jsem ho popostrčila, zalezl zase zpět.
Druhý den nám to bylo divné, proč pořád je zalezlý pod kamenem. Vyndali jsme ho, a krab chodil bokem. Máma říkala, že to krabi dělají. Chodí na bok. Po několika dnech jsem si všimla, že krab nemá nožičku na pravé straně. Nikdy nechtěl být venku a pořád byl zalezlý pod kamenem. Jednoho dne jsme se rozhodli, že to nemá cenu, a tak se s krabem rozloučíme. Dala jsem ho do velké krabice, a protože už se skoro nehýbal, zavřela jsem krabici, a vykopali jsme velkou jámu. Krabici s krabem dali do ní a zakopali.
Dodnes na kraba vzpomínám.
Autor: Verculenka