Doma máme rybičky všeho druhu. Samozřejmě jen takové, které spolu mohou být, a navzájem si neubližují. Tak třeba Neonky. Druhů máme více, ale ani je moc neznáme. Vždy jsme brali jen ty rybičky, které se nám líbili a hodili se k těm ostatním rybičkám. A je tomu až dodnes.
A proc jsme si vlastně rybičky koupili? Když se moje máma odstěhovala od svých rodičů, tedy od mé babičky a dědečka, tak babička chodila do práce, ale děda už kvůli nemoci nemohl. A proto babička dědovi koupila rybičky, aby si mohl sednou do svého nejoblíbenějšího křesla, a rybičky sledovat.
A dokonce rybičky byly tak užitečné, že jejich sledování mého dědu téměř vyléčilo z depresí. Nikdy bych nevěřila, že rybičky dokážou takové zázraky.
V našem akvárku je momentálně více rybích čističů než rybiček. Ale i rybiček jako takový je tam mnoho. Máme totiž velké akvárko na 200 l vody, a proto je tam hodně rybiček. Mají tam i plno rostlinek, které okusují nebo se za ně schovávají. S rybičkami si sice nemůžeme hrát, ale je krásné je sledovat, jak si plavou a nemají žádné starosti. Naše rybičky máme rádi a rozhodně bychom je nevrátili!
Autor: Zlatinko