Naše procházky za zvířaty

Před 17 lety se mi po rizikovém těhotenství narodil v sedmém měsíci syn. Malý, ani ne kilogramový uzlíček, který neměl chuť, ani vůli žít. Každou hodinu jsem se na něho chodila dívat, hladila ho a slibovala, že když tady s námi zůstane, bude se mu na světě moc líbit a všechno spolu jednou dohoníme. Díval se na mě bolavýma očkama a dokázal to.

Ve třech měsících jsme s velkým pocitem úlevy opouštěli konečně porodnici. Nejistá zdravotní prognóza, na kterou nás lékaři začínali opatrně upozorňovat, se začala naplňovat. Do měsíce byla patrná mentální retardace a jistá jinakost se ukázala i na odborném neurologickém vyšetření. Po dalším měsíci jsme se smutkem zjistili, že syn přišel i o zrak. Pokoušeli jsme se ještě operovat, ale bez úspěchu. Jak nám chlapeček rostl, uvědomovala jsem si tu popsanou jinakost. Atypický autismus.

Nechce hračky, neumí si hrát, neumí mít ani rád. Snad jediným místem, kde je opravdu šťastný, je ZOO. Jelikož máme vstup zdarma, on jako slepec a já doprovod, navštěvujeme ji opravdu často. Kočárek s klukem postavím k ptákům, on je nadšený. Chvíli křičí ptáci, chvíli zase on. Ve svém okolí mám jednoho moudrého pana veterináře, a ten když to slyšel, říkal, že jde o určitý druh komunikace.

Dlouho stojíme i u lvů, ti mají tak specifický hlasový projev, který dokáže náš syn dokonale napodobit. Opicím se naopak důsledně vyhýbáme, jednou po nás hodily trus, buď nemají pro nás pochopení, nebo měly obavu, aby je náš syn nepřekřičel, což je pro ně reálná hrozba. Rád nasává i pach zvířat. Sloni, žirafy, nosorožec nebo terária jsou oblíbeným cílem našich procházek. Nespěcháme, užíváme si každé minuty a je nám spolu dobře. Najednou zjišťuji, že slova nejsou mnohdy ani potřebná.

Sedíme na lavičce a smějeme se s tučňáky, postojíme u jezírka plným vodních ptáků, posloucháme, jak si povídají děti. Přispějeme drobnými mincemi do kasičky a čekáme, až dopadnou na dno a zacinkají. Nedivím se, že se tady chlapečkovi líbí. Zvířata jsou rozpoznatelná i po sluchu a jejich chování lze odhadnout kolikrát lépe, než chování lidí. 

Autor:Peprmintka