Taťka jen řekl, že je to překvapení. Tak jsem tedy netrpělivě přešlapovala po domě a doufala, že se brzy dočkám. Když přijeli zpátky, bráška mi ukázal malinkaté štěně, kterému byl sotva jeden měsíc. ,,Jůůů,“ vykřikla jsem a začala jsem se se štěňátkem mazlit. Kromě mamky jsme byli všichni rozhodnutí, že si štěně necháme. Ale nakonec se i mamka rozhodla, že si štěně necháme. Štěně bylo podchlazené, protože doma pořád dělalo každých 10 minut loužičky. Asi za dva měsíce byl uzdraveno a už umělo dát najevo, když potřebovalo ven. Štěňátku jsme dali jméno Benji. Tohle je on. Lumpík kousající skříně, zdi a trhající svůj pelíšek:
Když byl malinký, ráda jsem s ním chodila ven. Jelikož byl nalezenec, tak se venku bál, abychom mu neutekli a nenechali ho venku samotného. Pak jsme domů přivedli malé kotě Filípka, který se zhruba za 2 roky stal otcem Samíka. Potom se stala nehoda, při které přišel o život. Benjikovi naštěstí zůstal Samík, který se naučil chodit domů jako jeho otec. Benjik se Samíkem byli nerozluční kamarádi. Samík chodil Benjikovi na pelech a on ho tam ochotně pouštěl. Mazlili se a hráli si spolu asi dva roky. Pak bohužel přišel o život i Samča a Benjik zůstal bez kamaráda, protože jiné kočky byly venku a tudíž se nenaučily chodit domů. Až teď si bereme Kiarku, která se to naučila. Takže Benjik už má zase skvělou kámošku.
Benjiček rostl jako z vody a začal provádět lumpárny. Například snědl kosti ze stolu, když se nikdo nedíval, začal na nás vrčet…atd. Přesto jsme ho měli rádi a máme pořád. Když je venku teplo, tak s ním chodím ven a házím mu míček. On ho ale nikdy nepřinese hned. Nejprve si s ním hraje a až asi na popáté ho přinese (a to ještě s vrčením). Stejně ho mám ráda. Nejvíce se mi na něm líbí, když se spolu mazlíme a zvedá u toho zadeček nahoru. Asi před 5 měsíci jsem ho naučila "dej pac" a "převal se". Oba cviky umí, ale jen za odměnu. Bez odměny ani ránu. Už mu jsou 3 roky a stále je zdravý a plný elánu. Máme ho moc rádi.
Fričounek - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz