Jako každou neděli jsme se chystali jet k prarodičům na oběd. Samozřejmě bereme i našeho malého pejska Freda. A protože má babička další dva takové malé pejsky, tak si spolu parádně pohrajou, a je o psy postaráno :-).

Na oběd jsme měli vypečené kuře. Bylo velmi chutné a jak máma dojedla, dala Fredovi olíznout kost. Ale co se nestalo! Kost byla kluzká a měkká, a protože je Fred strašně divoký, vytrhl matce konec kosti a utíkal s ní pryč. Na konci kosti je vlastně větší kulička, kterou on držel v tlamičce. Kost se mu dostala do krku a nemohl ji dostat ven. Dusil se!

Všichni panikařili a nevěděli co dělat. V tu chvíli jsem si promítala hlavou, co se vlastně děje, je to sen? Fred ležel na zádech a bylo vidět jak přichází o dech. Mamka Freda chytla a do jeho malého krčku sáhla, i když to bylo velmi těžké, vytáhla kost. Hurá!! Všem spadl kámen ze srdce. Fredík může dýchat :-)

Tohle byl můj nejhorší okamžik. Vždy, když si na tohle vzpomenu, se mi udělá zle. Naštěstí je Fred v pořádku a může tu být snámi. Život bez něj si totiž nikdo nedovede představit.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10