Jednoho krásného dne jsem šla na návštěvu k sousedce a přijela za ní jedna známá a takovým rezavým klubíčkem v ruce. Když jsme se pozdravili, předala mi známá klubíčko do dlaní a v tu chvíli se mi na rukou protáhl takový maličký rezavý kocourek, který okamžitě dostal jméno Garfield.

Když jsem si Garfielda donesla domů, okamžitě se stal miláčkem celé rodiny. Jak čas ubíhal Garfield nám vyrostl ve statného krásného kocoura, který jakoby z oka vypadl světoznámému kocourovi Garfieldovi. Jednoho dne jsme jeli všichni na zahradu k rodičům a Garfielda začala volat příroda a zvířecí pudy.

Nebyl k udržení, mňoukal a skoro až plakal, až jsme ho na malou chviličku pustili z chodítka, aby se mohl proběhnout. Taky se tak stalo, jenom jsme ho vypustili, okamžitě někam odběhl. Když se blížil večer měli jsme už všichni strach, že se nám Garfield někde zatoulal, jelikož na několikteré zavolání nepřiběhl.

Když jsme se už pomalu chystali domů s pocitem strašného žalu, odněkud ani nevíme vlastně odkud se nám začal kolem nohy někdo motat a když jsme se podívali dolů, byl to on náš Garfield.

Všichni jsme propukli v pláč, jelikož jsme měli strach, že ho už nikdy neuvidíme a přece jenom, našel cestu domů. Od té doby, když jsme na zahradě, vždycky pustíme našeho miláčka ven a k večeru se nám automaticky vrací.

Autor: Maartiik

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10