Jsem velký zlý pes. Ale má smečka mi soustavně tvrdí, že jsem malý trpasličí jezevčíček. Jmenuji se "Špagetka", ale také slyším na Štěstíčko. Má smečka se skládá ze dvou dospělých dvounožců a čtyř dětí různého věku. Žiji s nimi v jejich domě a starám se o jejich radost a chráním je na každém jejich kroku.
Kdykoliv něco zaslechnu začnu hlasitě štěkat a zaujmu bojový postoj. Opravdu nechápu proč se mi lehkovážně smějí, když takticky ustupuji a štěkám skrytá za otomanem, abych byla chráněna. Stejně jako je mi záhadou, proč nedokáží pochopit, že pejsek nikdy nežebrá. Já přece musím ochutnat každé jídlo ze stolu, abych se ujistila že nejedí nic zkaženého, nebo dokonce otráveného.
No uznejte, copak to je nějaká sranda patlat si žaludek lidským jídlem, když mám své vlastní granulky? A na mé postavě mi to také nepřidá, už se mi tvoří sice malé, ale viditelné bříško. I pejsci si potrpí na pěkné figuře. Často proto beru rodinu, nebo aspoň její část na procházku. Oni si však neuvědomují že mám jen krátké nožičky, které se snadno unaví a rády bolí. Potřeba spánku je proto po tak únavném dnu vcelku jasná. Ne však dětem.
Chovají mě, nosí, mazlí se a nechápou že nemám náladu. Někdy se o mě dokonce přetahují, asi proto mám tak dlouhé tělíčko. I přes všechny tyto strasti, celou smečku miluji a usínám s myšlenkou, že se mi je jednou podaří převychovat. Sladké sny Vám přeje Vaše Špagetka.
Autor: Pezav