MDŽ nebo Den matek?MDŽ nebo Den matek? Pampeliškový med - nejoblíbenější receptyPampeliškový med - nejoblíbenější recepty Rebarborový koláč - nejoblíbenější receptyRebarborový koláč - nejoblíbenější recepty Hrajte s námi SUDOKU online !Hrajte s námi SUDOKU online !
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Středa 15.05. 2024
Dnes má svátek Žofie
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY

Můj nejlepší pes Alinka

6. 12. 2011 | Vaše příběhy
Vždy jsem si jako malá přála psa. Co si pamatuju, tak jsem brala zatoulaná zvířata k nám domů. Moji rodiče museli mít ze mě radost, když si to všechno vemu zpět. Jednoho dne se  u nás na vesnici zatoulalo štěně barvaře. Všechny děti si oblíbila a hrála si s námi.
Celé dny jsme s ní lítali venku. Pojmenovali jsme ji jménem Alina. Milovala děti a žila pro ně. Přemlouvala jsem naše, abychom si Alinku vzali, ale rodiče nesouhlasili, že je moc velká do paneláku a že potřebuje domeček se zahrádkou.


Jednoho dne jsem přišla ze školy a sousedka utíkala naproti mně a brečela. "Alinku přejelo auto." V tu chvíli se mi udělalo špatně. Hned jsem se zeptala, kde je a co se stalo. "Pojď se mnou, dali jsme ji na seno." Utíkala jsem s ní a když jsme přiběhly k senu, začala jsem brečet. Alinka tam ležela a měla naražené stehno. Snažila se vstát, ale vždy upadla. Muselo ji to hodně bolet. Nemeškala jsem a utíkala domů. Hned na chodbě jsem řvala: "Mami, mami!!! Alinku porazilo auto, potřebuje pomoct!!" Mamka  běžela k sousedovi, který měl auto. Zaklepala na něj a zeptala se ho, zda by jel se psem na veterinu. A dala mu tisícovku, kdyby měla vnitřní krvácení, aby ji tam nechal utratit.

Soused opatrně vložil Alinku do přenosné tašky a jel s ní. Celou dobu jsem seděla u okna a přála si, aby přijel a Alinka aby byla v pořádku. Dočkala jsem se. Přijel i s ní. Dal mamce peníze a řekl: "Potřebuje teď klid, má štěstí, neměla vnitřní krvácení. Ale dostala nějaké prášky, které musí dobrat." Bylo jasné, že se psa musel někdo ujmout. Prosila jsem mamku, abychom si ji nechali a nakonec teda svolila. Byla jsem šťastná. Alinka se z toho dostala a lítali jsme zase venku. Hrály si s ní všechny děti. Jednoho dne jsem šla venčit Alinku a za mnou zastavilo auto a vylezli nějací muži.  Než jsem něco stihla udělat, jeden mě chytil a začal tahat do auta. Alina na něj vyběhla a začala mě bránit. Muži se lekli a rychle ujeli. Pochválila jsem ji a doma vše řekla. Rodiče byli rádi, že to takhle dopadlo.

Alinka rostla a vyrostla z ní pěkná psí slečna. Nedala na nás dopustit. Nechala se tahat za uši, nechala nás válet se po ní a měla radost za každou chvíli strávenou s dětmi. Byl to nejlepší pes v mém životě. Asi po jednom roce, co jsme ji měli, jsem přišla ze školy a u dveří mě nikdo nevítal. Měla jsem celý den divný pocit. Zazvonila jsem na sousedku a z okna vylezla moje mamka. Zeptala jsem se jí, kde je Alina a ona jen smutně na mě koukala... Bylo mi jasné, že něco není v pořádku. Začala jsem brečet a řvát: "Kde je? Kde je?" Mamka šla za mnou ven a začala mi vysvětlovat, že Alinka je velký pes do paneláku a že jí našla nový domov. Že se za ní pojedem podívat, až se zabydlí. Pořád jsem plakala, moc mi chyběla. Začala jsem mít i horečky. Seděla jsem jen u okna a doufala, že se vrátí. Jenže ona se nevracela. Bylo to se mnou pořád horší a horší, nechtěla jsem už ani jíst a jen seděla u okna.

Asi po měsíci mi mamka řekla, že se pojedeme na Alinku podívat a kdyby se jí nevedlo dobře, tak si ji vezmeme zpět. Byla jsem ten den jako na trní. Moc jsem se těšila, až Alinku uvidím a doufala jsem, že to bude oboustranné. Přijely jsme na místo a zazvonily na zvonek. Z okna vylezl takový neupravený chlap a ptal se, co chceme. "Jely jsme se podívat na Alinu, jak se má?" Podíval se na mě, vzal do ruky dva nože a začal je brousit a mezi zuby řekl: "Pořád kňučela a vyla, tak jsem ji dal na Slovensko." Začala jsem brečet a utíkala do auta. Bylo mi už jasné, že ji nikdy neuvidím. Doteď na ni myslím, i když je tomu už 20 let. Pořád v mém srdci má místo a pořád si přeji, aby to, co jsem si myslela, že s ní udělal, nebyla pravda. Měli jsme pak ještě několik psů, ale ani jeden nebyl tak výborný pes jako ona.


Nugyna - čtenářka
ChytráŽena.cz



Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
 
Čtěte také



Komentáře
Obrázek uživatelky
profil
že to tak dopadlo. Moc smutné. Pěkně napsané.SmajlíkSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
něco podobného jsem zažila v dětství s naší (v té době 6letou) fenkou německého ovčáka. Po rozvodu jí otec nechal mámě s tím, že jí nemá jak uživit. Jenže tenkrát měla máma na otce "pifku" a psa věnovala prvnímu, kdo o ní projevil zájem, v domnění, že otec bude truchlit. Bohužel se jednalo o partu cikánu, kteří byli známí svým psým gulášem.. Otci to bylo jedno a jediný, koho to opravdu zasáhlo, jsem byla já. Bylo mi 12, brečela jsem každý večer několik měsíců a do dnes, i když už to je 14 let, se mi při vzpomínce na Jerrynku hrnou slzy do očí :(
Obrázek uživatelky
profil
Krásně napsané, smutné a dojemnéSmajlík
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip


NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles