Když jsem byla malá, jezdili jsme já, moje máma a bratr za babičkou a dědou. Tenkrát ještě chovali zvířata, mimo jiné i dvě prasata. Docela dobře si vybavuji bratrovo první setkání s prasetem. Tehdy mu byli asi 3 roky. Byli jsme právě u výše zmiňované babičky. Dědeček se nás zeptal, jestli se chceme podívat na zvířátka a my jsme samozřejmě neodmítli, protože nám to bylo, jako dětem z města, vzácné.

Nejprve nám ukázal na dvoře slepice, kachny, husy a králíky a poté nás zavedl do chlívku. To ještě nikdo z nás netušil, že to bude zlatý hřeb celého dne. Když jsme se blížili k prasatům, sledovali jsme, jak se bráška začíná tvářit stále více vyděšeně.

Zřejmě se mu tenkrát  prase zdálo jako velká příšera. Nejvíce na něj ale zapůsobilo, když začalo chrochtat. To vykulil oči dokořán a my jsme ho odnesli v domnění, že se moc bojí. Opak byl ale pravdou. Bráškův první dojem z prasete byl tak velký, že až do večera nemluvil, jen chrochtal. Trochu jsme se báli, jestli mu to nezůstane, ale naštěstí se tak nestalo. A tak dodnes vzpomínáme na veselou historku o bráškovi a prasátku.

Autor: Glogloglo

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10