Zašimralo mě sluníčko po tváři, slastně jsem se  protáhla v posteli  a povzdechla si: ,, Ach, bude pěkný den, když máme tak krásné ráno.,, Kouknu z okna na zahradu,  abych osvěžila oči krásnou zelenou přírodou, a ejhle - zahrada je jakási puntíkatá, protřu lépe oči, zaostřím a co nevidím, vždyť to jsou krtince a v koutku zahrady číhá tatík, rozrušeně pokuřuje a v ruce má motyku.

,,Ale tatíííí, to nééé, vždyť je to pracovitý šikula, miláček dětí,  je o něm nádherný kreslený film, víš, co všechno dokáže a jak umí dětem názorně ukázat, jak si hrát …,, Ječela jsem tehdá, že jsem snad vzbudila celou ves. Asi byl můj křik byl hodně důrazný,  krtek utekl. Po týdnu bylo vidět, že se jen schoval nebo se léčil z hlukoty.  Za pár dnů se nám mstil, hrabal a hrabal, dál si stavěl své krtince. Úroda na záhonech vadla.  Tatík každý den vstával brzy  ráno a s motykou krtečka očekával, aby ho posléze zničil. Byla jsem smutná, jaký ho asi čeká osud.  Ale  už jsem na krrrťu byla naštvaná i já, neboť podhrabal i mé záhony. Chtěla jsem se ho taky zbavit, šla jsem na něho opatrněji, vymýšlela jsem na něho  různé lsti, do děr jsem mu dávala všelijaké láhve, aby mu to v tunelech hučelo, dávala větrníky,  prolívala jsem díry vodou, abych ho vyplavila.

Vyptávala jsem se zahrádkářů, jaké používají oni lsti, ale vše bylo marné.
Až jeden stařeček, co neměl zahrádku, mi povídá:,, Copak krtek, ten mi škodu nedělá a molů mám plnou skříň.,,  A tak jsem se rozhodla, že až pojedu do města na nákup, stavím se v drogerii a koupím mu naftalínové tablety, aby si je rozložil ve skříni a mohl si odstranit létavý, ale hlavně žravý hmyz. Tak se stalo a hned jsem si také jedno balení pro sichr koupila, co  kdyby… Doma jsem sáček s naftalínem položila na botník, že jej později uklidím, jenže zapomněla jsem... Druhý den ráno přišel  manžel po noční  domů z práce a zuřil, jaký je v chodbičce smrad, že by to vyhnalo ven kde koho. Ne jen moly.  A do skříně prý  naftalín  nesmím dát, jinak že mi zdrhne.  

Vtom jsem dostala nápad, nastrkám tablety do krtinců, když smrdí manželovi tak hrozně silně, že mi chce utéci, tak budou smrdět  i miláčkovi Krtkovi. Stalo se,  nacpala jsem pár tablet do děr a zbytek sáčku s tabletami položila  na stolek na zahradě.

Bylo odpoledne, dcera seděla  v  v kočárku  ve stínu stromu vedle stolu, hrála si s řehtačkami  a brebentila si. Zatím co já sbírala usušené prádlo o kousíček dál. Najednou dcerka  ztichla, což mi bylo podezřelé, ohlídla jsem se a ,, Néééé, ,,zakřičela jsem, ,,to nemůžeš!,,  Malá jen na mě koukla  a s úsměvem cosi žmoulala v pusince.  Do mě jak když střelí, smažila jsem se jí otevřít pusu a to ,,cosi,, jí vyndat. Byl to kousek naftalínu a možná i kousíček  asi snědla. Dceru jsem popadla a už jsem mazala do města na pohotovost. Pan doktor ji jen letmo prohlédl, uklidnil nejprve mě a dal radu, ať hodně pije, že dítě je v dobré náladě a proč ho týrat nějakým výplachem a kdo ví, jestli něco snědla …  Malou jsem pozorovala celou noc a další dny, opravdu jí nic nebylo, veselá byla až až, jen z ní byl trochu cítit zápach, ale to PŘEBALOVÁNÍ!!,, Nářez ,, v plínce byl sice  normální, ale ten zápach, brrrr. Zpočátku to bylo hrozné, smrdělo to jinak, naftalínově. A manžel ?? Protože mu dcera vždy voněla, zápach jí odpustil a neutekl nám, je s námi dodnes. 

Jen Krteček  zápach  ve svém  pracně vydolovaném tunelu nevydržel. Zdrhnul o pár parcel dál, až kamsi na pole, byla jsem ráda, že jsem ho takto zachránila a hlavně od té doby jsem byla pozornější a vše nevhodné jsem odklízela hodně daleko z dosahu dětí, i když ty jak rostly a to, co potřebovaly, si vždycky našly.