Moje milovaná zvířátka

Vše začalo, už když jsem byla malá holčička, co si hrála s kamarádkami a s jejich zvířátky.  Měli jsme doma německého ovčáka, jenže ten nebyl můj, byl mého otce a přestože jsem si s ním hrát mohla, on na hraní zrovna moc nebyl, byl spíš ostřejší.

A tak se jednoho dne stalo, že jsem přišla domů s tím, že chci svého vlastního pejska, o kterého se chci také sama starat a sama si ho vycvičit. Ale to se našim zrovna moc nelíbilo a vlastně ani nevím proč, možná se báli, že by měli další starost navíc, další důvod mě nenapadá, protože jsme měli velký barák s velikou zahradou.

A pak se nám okolo domu začalo toulat malé a krásné koťátko a já ho začala krmit, aby nemělo chudáček malý hlad, ale tak, aby o tom nikdo nevěděl. Jenže moji rodiče na to samozřejmě brzy přišli. No a bylo rozhodnuto, že budu mít kocourka, já ho pojmenovala Macíček. Jediná podmínka byla, že ho budu mít u své babičky v Č.Rybné. A já souhlasila, i když mi bylo líto, že ho nemůžu mít doma.

A tak jsme se s kocourkem sbalili a pomalu jsem  s ním šla k autobusu, měla jsem ho v takové tašce na zapínaní se zipem, ale když Macíček chtěl, mohl koukat z tašky ven. Pan řidič autobusu se mi trošku smál, ale v dobrém, znal mě a vlastně i mé rodiče. Jen se mě zeptal, kampak s tím kocourkem? K babičce? A já že jo a jen jsem se posadila pěkně nad kolo, tam jsem ráda sedávala a vlastně tam ráda sedím dosud.

Pěkně se nám jelo a ani jsem se nenadála a byli jsme už na autobusové zastávce a už jsem měla namířeno k babičce. Ta se vůbec nezlobila a pěkně mě i s Macíčkem přivítala. Pak jsem si vybalila nějaké to moje oblečení, bylo toho zhruba na týden, ale to netrvalo dlouho a bylo hotovo. Měli jsme ve škole prázdniny a tak jsem byla u babičky na takových prázdninách.

Macíček se taky zabydlel a to opravdu rychle a to u babičky v kuchyni, bylo tam teplíčko a krásně to tam od vaření vonělo a jen si všechno očuchával a spokojeně si u toho vrněl. Byl tak krásný a roztomilý zároveň, byl černý s bílou náprsenkou, no však to znáte, vždyť každé koťátko a všechna mláďátka jsou krásná.

A přišel večer a mému malému Macíčkovi se nějak nechtělo ven, ale celý den prospal a babička měla strach, že jistě bude muset jít také třeba čurat a kadit, no tak jsme ho probudily a chtěly ho alespoň na chvíli dát ven, ale on ne a ne a tam mi utekl a schoval se babičce pod otoman.

Lákaly jsme ho na salámek, na všechno možné, ale nic, bez úspěchu, tak jsme ho tam nechaly s tím, že snad rychle vyleze. No on skutečně docela brzy vylezl, ale to už bylo pozdě, už byla pod otomanem nadílka, no uklizení mi trvalo poměrně dlouho, babička by se tam jen hodně špatně dostávala. Od té doby tohle už nikdy neudělal, maximálně občas přinesl ukázat, co ulovil.

A pěkně jsme se tam měli, Macíček za mnou všude chodil jako pejsek, bylo to moc hezké a každému se líbil. No ale všechno jednou končí a to i prázdniny u babičky. A tak jsem chtě nechtě po týdnu musela jen domů.

Ale vždycky když jsem zase jela k babičce, tak jsem se strašně na Macíčka těšila. Až asi po roce, když jsem k babičce znova přijela, mi řekla, že Macíčka přejelo auto, moc jsem tenkrát pro něj brečela a trvalo to docela dlouho. A tak jsem jednoho dne přišla od kamarádek domů a cosi tam na stole kvikalo v krabičce. Dostala jsem od rodičů morče a pojmenovala jsem ho
Šmudliček, ale to už je vyprávění zase třeba na někdy jindy. Ale na Macíčka nikdy nezapomenu a budu ho mít v srdíčku napořád, stejně jako ty ostatní, o které jsem přišla.