Moje kotě Beruška

Budu Vám vyprávět o mém koťátku Berušce. Stalo se to už dříve. Dokonce o tom mám příběh na Chytré ženě. Jmenuje se to Záchrana koťat. I Beruška byla mezi zachráněnými a já jsem přemluvila mamku, abychom si kotě nechali. Mamka nechtěla, ale nakonec svolila.

Jméno Beruška mě napadlo, protože když jsem ji zachránila, byla strašně maličká a slaďoučká. Za koťátkem Beruškou jsem chodila do místnosti, kde byla pravidelně, asi pětkrát za den. Tolik se k nám lísala a jak byla rozkošná. Dokonce se hned po třech týdnech naučila na kočkolit. Zatím toho moc nepojedla, jelikož neuměla ještě jíst sama. Mamka si vzpomněla na stříkačku, a tak jsme jí do ní připravovaly naředěné mlíčko. Moje kočička rostla a na mléko se sápala.

Po pár dnech jsem jela na prázdniny do Polska. Tolik jsem si chtěla vzít Berušku s sebou, ale bohužel to nešlo. Mamka mi přes Skype psala, jak se Beruška má a že je z ní pěkný ďábel. „Nejspíš se jí jen stýská po mně,“ řekla jsem mamce, když jsme si spolu volaly. Po měsíci jsem jela se svojí sestřenicí Beatkou a tetou Gražinkou domů. Jakmile jsme přijely, šla jsem se přivítat s Berýskem. Vyndala jsem ji z bedýnky, ve které byla. Vzala jsem ji do rukou a ona mě ihned začala kousat a škrábat. „Páni. Tak se jí po mně asi nestýskalo,“ řekla jsem a dala moji kočičku zpátky do bedýnky, neboť to její škrábání a hryzání nešlo už vydržet.

No a jak utíkaly i další dny, Berynka byla čím dál tím větší janek. Museli jsme se tedy rozhodnout, co s ní. Napadlo nás, že má možná malý prostor a proto blbne. Dali jsme ji tedy do garáže do druhého patra.  Bála jsem se, aby někde svrchu nespadla. Má Beruška ovšem byla opatrná. Nosili jsme jí tam s mamkou jídlo a měnili vodu. Jenže když jsem šla jednoho dne zpátky domů po schodech v garáži, najednou mě něco chlupatého předběhlo. „Co to bylo?“ udivila jsem se a teprve potom si všimla, že to byla Beruška. Seběhla jsem poslední schody a rychle se hnala za Beruškou. Venku to ještě neznala a já se bála, aby neutekla. Natáhla jsem ruce, ale Beruška udělala hop, vybrala zatáčku a byla pod vozíkem. Číhala na mě, a když vyběhla, tak jsem ji lapila do dlaní.  Šla jsem s ní zpět a dala ji do sena. „Tady zůstaň. Vždyť si můžeš zlomit nožičky, Beruško moje,“ promluvila jsem k ní. Potom jsem vyrazila opět dolů. A co myslíte? Jasně, že Berušku jsem měla hnedka v patách. Vyběhla jsem proto ven otevřenými vraty garáže a zavřela je. Doběhla jsem domů pro mamku. „Mami, Beruška seběhla schody, bojím se, že uteče,“ vykřikla jsem hned při vstupu do dveří kuchyně. „Zanedlouho bychom ji stejně museli dát ven. Takže jí pootevři vrátka, aby mohla jít ven,“ řekla mi mamka a já jsem tedy šla a pootevřela jsem jí vrata. Asi za hodinu až dvě šla mamka ven se psem. Já jsem šla s ní, abych se koukla, jestli Beruška šla ven. Zahlédla jsem u garáže něco chlupatého. Byla to Beruška. „Vidíš, mami? Je venku,“ zvolala jsem radostně a smála jsem se Berušce, jak se zmateně rozhlíží.

S pejskem jsme pak šli domů a Berušku jsme zavolali na terasu, aby se seznámila s ostatními kočkami. Beruška bez váhání přiběhla, což jsme se divili, protože je to pro ni venku všechno nové. Naše kočky Kiara se Zuzkou na ni prskaly, Filip jí párkrát nafackoval za neposlušné chování a Šmoula, ten si jí nevšímal vůbec. Po pár dnech si Beruška zvykla i na ostatní kočky. Nejvíce jsem se musela smát, když si Beruška myslela, že proběhne malou dírou v pletivu. Samozřejmě se pořádně rozeběhla a berany duc do pletiva. Zprvu jsem se pořádně vylekala, ale když byla Berča v pořádku, smála jsem se. Jednou jsem šla nakrmit králíčky na terasu, a co nevidím. Beruška byla předními packami opřená o klec jednoho z králíků a koukala na něho. Jednou si ale vybrala trochu děravou klec, strčila tam hlavu a samice králíka Berušku majzla packou po hlavě.

Musela jsem se strašně smát. No a Beruška stále rostla jako z vody. Teď, když už je Berušce sedm měsíců, ji krmíme doma. Když jsem ji krmila podruhé, tak jsem byla zároveň na fb, a tak jsem ji zapomněla hlídat, aby neutekla. Berča se mi najednou od svojí mističky zvedla a pelášila si to na Benjikův (pes) pelíšek. Dala jsem jí hračku, myšičku a ona si s ní hrála. Už není tak surová a ráda se i pomazlí. Tak žijeme i s Beruškou šťastně a vesele.

Autor: fričounek