Mlsoun

Letos v září to bude devět let, co se vdávala naše dcera. Měli jsme napečeno spoustu cukroví na svatbu. Sladkosti jsme měli uskladněny v přistaveném domečku vedle našeho domu ve dvoře. Je to kompletně vybavené  bydleníčko, když přijede švagrová s manželem, nebo dcera s rodinou, mají tam dokonalé soukromí.

Dnes už má dvě děti. Bydlí doma s námi taky velký milovník sladkostí, dnes už jedenáctiletý pes sibiřský husky. Často jsem pendlovala mezi domem a domečkem, kde bylo v krabicích uskladněno cukroví na svatbu. Protože náš hafík je filuta a umí si otvírat dveře, tak všude tam, kde jeho přítomnost není vhodná - musíme zamykat.

Stále se zdržuje v naší blízkosti. Najednou jsem si uvědomila, že jsem jej už delší dobu neviděla. Nebyl k nalezení.

Začali jsme jej hledat. Hned za domem na dvůr navazuje naše velká zahrada. Několikrát jsme ji prošli kolem dokola. Prohledávali každou skulinku v plotě. Zda se nepodhrabal a neutekl. Několikrát to už udělal a a šel na výšlap. Hledání bylo bez úspěchu. Plot v pořádku, nikde ani náznak po hrabání u plotu. Jen Frenkie nikde. Po delší době  mne napadlo zajít do domečku s cukrovím.

Odemkla jsem a málem jsem přestala dýchat. A dlouho to rozdýchávala. Samozřejmě tam byl a ládoval se. Jak mne uviděl, okamžitě upaloval pryč. Ani jsem se nezmohla na slovo. Já z obavy, aby se tam nedostal, jsem jej zamkla.

Vůbec si nevšimla, že se tam vplížil a schoval se asi v koupelně. Když jsem odešla, tak tam měl volnost a  opravdu výběr a náležitě toho využil. Naštěstí si vybral jen jednu krabici a to se sněhovými trubičkami. Ještě, že nechtěl ochutnávat vše.

Po jeho úprku jsme našli pod meruňkou na zahradě na hromádce   čtyři trubičky. Je pro mne záhadou, jak v té rychlosti po mém příchodu je ještě stihl sebrat a v tlamě vynést zcela neporušené. Byl už tak přežraný, že už tam zůstaly ležet.

Musím podotknout, že neměl žádný žaludeční problém. Svatba proběhla v pohodě. Ještě dnes všichni vzpomínáme, jak měl hostinu ještě dříve než všichni svatebčané.