Mikuláš

Kamarádka pracuje jako kadeřnice. S přítelem bydlí na vesnici v malém domečku po babičce. Mají pejska Bena, černého labradora. Je to tříletý pes, velmi aktivní, vyžadující dost pozornosti.

Jednou v prosinci jela zase Katka do práce do nedalekého městečka. Zaparkovala před kadeřnictvím, kde pracuje, a šla odemknout dveře. Najednou za sebou uslyšela slabé kňučení. Otočila se a pod autem, stojícím vedle jejího, se choulilo malé štěňátko. Takové malé hnědé cosi. S dlouhýma ušima a smutnýma očima.

„Ahoj, co tam děláš?“ promluvila na štěňátko. To znovu zakňučelo.
„Komu si uteklo? Jak ses sem dostalo? Jdi domů…,“ snažila se poslat pejska domů. Jenže ten nechtěl vylézt zpod auta. Katka šla do práce. Měla toho ten den hodně. Během dne na pejska zapomněla. Ale když šla na oběd, pejsek pořád seděl pod autem a kňučel.

Při obědě pořád přemýšlela, jak se tam to štěňátko dostalo. Na nic nepřišla. Po cestě zpátky koupila dvě nožičky párků, co kdyby tam ten drobeček pořád byl. A nemýlila se. Pejsek tam pořád seděl a už nekňučel. Když ji viděl, začal vrtět ocáskem a vykoukl zpod auta. A když vyndala z kabelky párky a on to ucítil, přiběhl k ní, párky si vzal a utekl s nimi zpátky pod auto.
   Během odpoledne se Katka ptala každé své zákaznice, zda nevědí, jestli někomu neuteklo hnědé štěně. Ale žádná nic nevěděla. V tak malém městečku věděl každý o každém. Všichni věděli, kdo má jakého psa, který pes utíká, který je zlý, který je dobrák od kosti… Ale nikdo nevěděl, že by v městečku někdo zrovna takové štěně měl.

Poslední zákaznice odešla. Katka uklidila, oblékla se, zamknula dveře a šla k autu. A štěňátko tam pořád bylo. Odemknula dveře a sedla si do auta. Pejsek na ni pořád smutně koukal a občas zakňučel.

„Co teď? Mám ho tu nechat? Co když někomu bude chybět? Někdo ho určitě bude hledat! A navíc, vždyť máme doma Bena, to by už nešlo,“ přemýšlela sama pro sebe. Jenže pejsek na ni pořád smutně koukal…

Otevřela znovu dveře a řekla:“ Tak pojď, ať tu do rána nezmrzneš,“ a pejsek přiběhl k autu a snažil se vyskočit dovnitř. Byl tak maličký. Kříženec jezevčíka s … s čímsi. Měl totiž delší nožičky než jezevčík, ale ne tak dlouhé, aby sám vyskočil do auta. Pomohla mu. Pejsek si lehl pod sedadlo spolujezdce a usnul.

„Jak jen to vysvětlím Petrovi,“ říkala si po cestě.
Přijela k domu, zaparkovala, vzala štěňátko do náruče a šla domů. Petr jí šel otevřít.

„Co to je?“ zeptal se hned ve dveřích. Začala mu všechno vyprávět. Čekala, že nebude souhlasit, aby si pejska nechali, ale překvapil ji.

„To víš, že si ho necháme. Jen to budeš muset vysvětlit Benovi,“ a začal se smát.
„Ale jak mu budeme říkat?“ zeptal se. Vtom venku na ulici začaly rachotit řetězy a bylo slyšet typické čertovské strašení.
„A co takhle Mikuláš?“ napadlo Katku.
Oba se začali smát a Mikuláš na ně radostně koukal těma jeho hnědýma očima a vrtěl ocáskem.

Od toho dne má Katka s Petrem Mikuláše každý den. Nikdo podobné štěňátko nehledal, i když se ještě týden ptala každé své zákaznice. Centrem městečka vede celkem vytížená silnice a občas se stalo, že někdo z auta vyložil psa a ujel. Je možné, že se tak Mikuláš dostal před kadeřnictví, je možné, že to bylo jinak. To ví jen on sám. Ale ten to nikdy nepoví. Hlavní je, že je v pořádku, že je u lidí, kteří ho mají rádi. A i Ben si zvykl a ochraňuje ho.