Mé psí potěšení

Prchá sem a prchá tam,
poskakuje zvesela,
silueta jako klam,
každou chvíli zmizela.

Raketové pohony,
jeho tělo užívá,
křižuje nám záhony,
v bahně se rád vyžívá.

Tenisový míček malý,
kořist jeho kulová,
taky aport neustálý,
nuda pro něj nulová.

Tak tohle je moje třeštidlo. Pojmenovali jsme ho Robin, ale říkáme mu různě, například Robbie, Robík nebo blázen. Ano, blázen, protože jeho kreace jsou mnohdy opravdu bláznovské. Chvílemi nám připomíná medvídka Gumídka, který po požití hopsinkové šťávy skáče do vzduchu jako nafukovací balon. Tak přesnně takhle nám tu to naše trdlo skáče, když má v sobě nadbytek nějaké psí speciality.

Náš Robbie je také skvělý sportovec, jeho umění aportu je vyhlášené. Vždy po hodu tenisového míčku vyráží za svou kulovitou kořistí. Uloví ji jako bojovný panter a záhy spokojeně doslova narve do svých dutin ústních. Po usazení míčku do své tlamičky se navrací k vrhači, který již vyčkává na příjem aportované věci. Psisko si to pokaždé s radostí v očích míří k vyvolené osobě, ale když už se nachází v cílovém místě kontaktu jeho tryskový motor se dá do práce a náš milý pejsek se dává na útěk s tenisákem stále v puse. Holt, chudák, nepochopil podstatu aportu, že musí hozený předmět navrátit.

Ten náš roztomilý tvoreček má být původem kříženečkem pekinéze a krysaříka. No panečku, to je podoba že? Kdo by to řekl? Každým dnem se mi mísení těchto dvou ras oddaluje. Sami posuďte, že toto nejspíš nebude ta udaná kombinace. Dle mého se spíše jedná o spojení buldozeru a bernardýna. Ale kdo ví, třeba se časem ještě objeví rysy pekinéze či krysaříka. Ovšem ve svém půl roku života již velikostí přesahuje nejspíš oba dva. Ale co...hlavní je, že ho máme všichni rádi!


Autor: LIlly