Našeho Mikyho máme 5 let. Je to trochu přerostlý yorkšír, spíše silki teriér. Je moc milý. Miluje konzervy Ceasar a na jejich vyklopení do misky používám speciální nerezovou lžíci, na kterou jsme z lásky k němu vyryli jméno Miky.
Přítel se rozhodl pozvat na večeři svého nadřízeného i s paní. Jelikož v Itálii nejsou běžné guláše, rozhodla jsem se jeden z nich připravit na tuto návštěvu. Vydařil se, voněl po celém bytě, že se i náš Mikáček olizoval. Samozřejmě dostal kousek masíčka, ještě před dochucením feferonkami.
Večer přišel šéf i s paní. Vypadala velice nóbl, rozhlížela se po bytě, pochválila Mikyho. Byla jsem trochu nervozní, a tak jsem na poslední chvíli připravila lžíce a dala je na ubrousky. Ještě chléb a pivo!
Usedli jsme, popřáli si dobrou chuť, zvedli lžíce a v té chvíli by se ve mně krve nedořezal, vytřeštila jsem oči a podívala se na přítele. Oba jsme uviděli první sousto guláše u paní Chiary na lžíci s vyrytým názvem Miky. Já v tom zmatku s prostíráním omylem přibrala lžíci našeho psa!Tedy, tu, co mu s ním servírujeme Ceasarky!
V tom okamžiku se Miky postavil k židli od
paní a začal nazlobeně štěkat. Nevím, zda poznal svou lžíci, nebo jej něco namíchlo! Musela jsem jej, než
dojíme, zavřít do kuchyně. Rovněž jsem
nemohla paní vytrhnout lžíci z ruky. A
tak, když jsme dojedli můj vyhlášený gulášek, ve dřezu se sešly 3 lžíce bez
monogramu a jedna „s“.
Oba guláš moc
chválili, příjemně jsme si povykládali a
když se za návštěvou zavřely dveře, začali
jsme se s přítelem hurónsky smát. Až nám tekly slzy. Kdyby ta nebohá paní
věděla, že k jídlu použila lžíci našeho
miláčka, asi by byl přítel propuštěn. Takto
vše dobře dopadlo, my se ještě dva dny
řehtali, do toho štěkal Miky, možná, že
také přišel na to, co se stalo...
On své věci jen nerad půjčuje.
Bertice - čtenářka
ChytráŽena.cz