Není to tak dlouho, co jsme s manželem a synem navštívili ZOO v Ostravě. Protože to nemáme daleko, jezdíme tam celkem dost často. Synovi je 2,5 roku a miluje všechna zvířátka, proto ho procházky po ZOO moc baví a nikdy ho nemůžeme dostat domů. Protože teď si oblíbil kreslenou pohádku MADAGASKAR, dává přednost hlavně zvířátkům, která tam figurují. Když jsme procházeli kolem proskleného výběhu pro lvy, nemohl se od skla odtrhnout a pořád volal: Alexi, já jsem tady a pojď za mnou.
Vůbec mu nevadilo, že tak volá na lvici a ne na lva. Když jsme ho na to upozornili, tak se s námi dohadoval, že nemáme pravdu. Sedl si na obrubník, který je kolem skleněného výběhu a lvice ležela přímo za ním. Dlouhou dobu si s ní povídal jako s Alexem a pak teprve jsme mohli odejít. Rozloučil se s ní slovy: čau čau. Děti mají prostě svou hlavičku a nemá asi význam je přesvědčovat o něčem, co oni vidí jinak. :o) Je ale skvělé sledovat, jak bujnou mají fantazii a třeba i z komára udělají velblouda. :o)
Autor: grofcikova