Tento příběh se stal, když mi bylo šest let. Žili jsme na vesnici ve velkém
rodinném domku, kde žili rodiče, babička s dědou a prababička. Měli jsme
německého ovčáka Belinu a prababička měla malého křížence Míšu.
Oba psi přes
den pobíhali po zahradě a v noci jsme Belinu zavírali do kotce, protože často
utíkala a Míša byl volně na zahradě u své boudy. Zahradu jsme měli oplocenou
vysokými a pevnými ploty. Asi sto metrů za koncem zahrady byl malý lesík.
Jednou v létě večer, když už byla tma, jsme uslyšeli podivný zvuk. Táta se
podíval z okna a viděl Míšu, jak se pere s nějakým psem. Šel na zahradu a nebyl
to pes, ale liška. Bylo pravděpodobné, že má vzteklinu a proto šel předním
vchodem k místnímu myslivci, který bydlel o tři domy dál. Když mu táta řekl, že
se liška pere se psem, tak myslivec hned řekl, že má liška vzteklinu a zavolal
na veterinu. Myslivec lišku zastřelil a s tátou a dědou čekali na příjezd
veterináře. Nejdřív přijel mladý veterinář. Belina byla naštěstí zavřená a tak
bylo málo pravděpodobné, že by vzteklinu dostala, ale Míša se s liškou přímo
pral. Panu veterináři bylo Míši a také prababičky moc líto a tak
řekl, že ho nechají v karanténě, aby věděli, zda ho liška nakazila.
Jenže když
přijel druhý veterinář, tak svému kolegovi vynadal a řekl mu, že toho psa musí
utratit. A tak se chudák prababička musela dívat na to, jak jí Míšu utrácejí.
Bylo to tenkrát hrozné a celá rodina Míšu oplakala.
Belina musela několik týdnů být zavřená v kotci, krmit ji mohl jen můj táta.
Druhý den k nám přijel veterinář ještě s nějakými pány a něčím nám vystříkali
celou zahradu, dva týdny jsme na zahradu nesměli a na Belinu se pravidelně
jezdil dívat veterinář. Vzteklinu naštěstí neměla, zachránilo ji vlastně to, že
v noci utíkala a tak jsme ji museli zavírat.
Měli jsme vysoké ploty a přesto se k nám liška dostala, nikde nebyla díra a tak táta hledal, kudy k nám přišla a nakonec zjistil, že k nám přišla přes souseda, který měl děravé pletivo, a u nás asi, jak cítila psa, tak se pod plotem podhrabala, byla malá a tak jí stačilo jen málo.
Lipsas – čtenářka
ChytráŽena.cz