Dovolte mi, abych Vám vyprávěla  příběh našich domácích mazlíčků. Bydlíme na malé vesnici, která nemá ani tisíc obyvatel, proto je zde samozřejmostí, že všichni mají krávy, kozy, berany, slepice, ale nejdůležitější u každého domu je pes, jako nejlepší přítel člověka a hlídač domu.

Už třináct let máme fenku Astu, je to náš mazlíček, ale uvědomujeme si, že tento věk už je na psa vysoký a nikdy nevíme, co se může stát, proto jsme si nedávno pořídili malé štěňátko Lindušku. Je to také německý ovčák. Linduška je taková malá neposedná chlupatá kulička, která si ráda hraje a poskakuje.

Hned první večer jsme ji připravili pelíšek ve stodole na slámě, aby ji bylo teplo a mohla se tam pořádně zahrabat. Všimli jsme si, že se ji tam moc líbí a byli jsme rádi, že si na nové prostředí ihned zvykla. Hlavně si zvykla na naši starou Astu a myslíme si, že ji bere jako svou maminku. O tom jsme se přesvědčili právě onu první noc u nás. Lindušku jsme tedy večer zavedli na slámu a popřáli ji dobrou noc, všimli jsme si že ihned usnula. My jsme si taky šli lehnout, protože jsme ráno vstávali do práce a do školy.

V noci nás ale probudil nezvyklý hluk. Podívala jsem se na hodiny, bylo půl jedné v noci a Asta velice hlasitě vyla, což u ní není vůbec zvykem. Tohle jsme u ní vůbec neznali, proto nás to opravdu vystrašilo a ihned jsme běželi ven, podívat se co se děje. Když jsme přiběhli k Astě, tak jsme se nestačili divit.

Lindušce bylo v noci asi smutno a dobývala se k Astě do kotce, ale jelikož byla Asta v kotci zavřená, Linduška si myslela, že se protáhne mezi pletivem, které je okolo kotce. Tam se samozřejmě neprotáhla a zůstala ji hlava mezi pletivem a nešla už vytáhnout. Asta vyla proto, aby zavolala pomoc. My jsme Lindušce pomohli a nakonec hlavu vytáhli. Astu jsme moc pochválili a pohladili a Linduška od té doby přebývá dnem i nocí s Astou. A na tomto příběhu můžeme vidět, jak si i zvířata umí pomáhat. 

Autor: Petruska21

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10