Kikčo no tak, na procházce jsem kvůli tobě! No vlastně i kvůli sobě nějaké to kilčo dolů by vůbec neuškodilo. Dnes je opravdu krásný den, miluji procházku okolo jezera nedaleko našeho domu a hele paní Janotová pyšná babička. "Dobrý den, tak už vozíte?"

Krásná holčička spinkala, vyměnily jsme si se sousedkou slova nadšení a chvály nad krásnou spokojeně spící Vaneskou. "Je, to je hodin," řekla paní Janotová, "budeme za chvíli kojit, tak nashledanou!"

Ještě dlouho jsem se za ní dívala a přemýšlela jaké to je být babičkou, určitě krásné. "Kiťo, jdeme!"

Kde je? Volám, běhám od křoví k jezeru, protože občas moje psí holčička škádlí labutě a nic. Oběhla jsem celou naši trasu nikde nebyla. Ubrečená jsem běžela domů v naději, že je doma. Otevřel mi manžel. Když mě viděl, nemohla jsem ani promluvit a mezi vzlyky jsem mu líčila, co se stalo.

Neposlouchala jsem, co mi říkal. Vtom cítím na noze něco vlhkého, kouknu a moje Kikča do mě strkala čumáčkem, zdravá a spokojená. To se mi ulevilo. Muž  mě chytil a říká: "Poslouchej, Hani, potkala jsi Janotku, před chvílí nám přivedla Kikču, zatím co jste spolu drbaly, využila Kíťa košíku v kočárku, měla dole deku, tak se tam zavrtala a spokojeně spala. Přišla na to až doma. Když vyndavala malou mladý a chtěla jí podat tu deku, jinak by tam spala ještě teď."

To, že je to líná psí dáma to jsme věděli, ale až takhle to né. Od té doby jen na vodítku. Ten den jsem zhubla poklusem okolo jezera, při hledání asi dvě kila já! A mojí psí dámě líné zbyly jen toužebné pohledy po projíždějících kočárcích.

Autor: Helliotrop

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10