Hlavně ti lidé, kteří nosí kožichy z chudáků zvířat, by si měli uvědomit, kolik krutosti stojí za jedním takovým kožichem. U nás jsou chováni pro kožešiny hlavně norci, lišky a činčily. Po celém světě žijí tato zvířátka v malých klecích, kde se nemohou skoro ani pohnout. Nezbývá jim nic jiného, než celý život ležet a čekat na svou smrt.

Na nic jiného totiž nemají prostor. Klece jsou drátěné, často nemají ani podlahu. Dalo by se říct, že smrt je pro ně vysvobozením, ale to by to jejich zabíjení nesmělo být tak kruté. Nesmí se totiž poškodit jejich kožešina.  Zabíjejí se jedem, elektrickým proudem, škrcením nebo zlomením vazu.

Ročně u nás takto skončí život asi 20 000 norků, 5000 lišek, a až 30 000 činčil. V přírodě se dožijí tak kolem 7 let, ale na farmách jsou zabíjeni už po 7 měsících života. To je prostě hnus, co se to u nás děje.

Někteří tomu chtějí zabránit a někteří naopak nosí jejich kožichy pro krásu a nevidí, jak ta ubohá zvířátka trpí. To vůbec nevnímají.  Vnímají jen tu krásu samotného kožichu. To je prostě hrůza.
Kožich ze 42 štěňat - teď už se dělají i kožichy ze štěňat, no kam ta dnešní doba vede - jenom k samým krutostem a ubližování zvířatům.

Kvůli kožichům ještě umírají fretky, medvědi, králíci někdy i krokodýli i tygři. To je prostě děs.


Jeden takový příběh jsem zažila. Moje velká Rozinka porodila 3 malé činčilky. Po 3 měsících jsem dvě prodala kámošce a jedna mi zůstala. Jmenuje se Rozárka, je hezká a má nádherný kožíšek. Jednoho dne se mi na inzerát ozval jeden chlap napsal mi 2 e-maily, já přečetla, ten první a zněl: "Chci tu činčilu, dovezte ji do Zlína." Tak jsem mu napsala více informací - jaký má kožíšek atd. Ale že do Zlína je to daleko. Pak jsem si přečetla druhou zpávu, ta zněla: "Nebo ne, už ji nechci, mám jinou." A pak mi náhle odepsal, že ji chce, ať to nějak zařídím. Bylo mi to divné, psal, že má 7 zvířat v kůlně. A to už mi bylo víc podezřelé. 

Tak jsme se ještě nějakou dobu dohadovali, až jsem nakonec napsala, že se bude tou dálkou stresovat a že mám už zájemce z bližšího okolí. Odepsal mi: "Tak si nase..., chtěl jsem vám dát třikrát tolik."

Hned mi bylo jasné na co mojí nádhernou hodnou činčilku chce, na kožich!!! Do teď mám moji Rozárku u sebe, a její maminky i tatínka a je jí dobře. A zanedlouho si pro ni přijede holčina, která má na zvířátka dobrý vliv a má samečka činčilky. Tak doufám, že se bude mít dobře.