Chtěla bych Vám povědět příběh, který se u rodičů odehrává již několik let a několikrát do roka. Hlavními hrdiny jsou kos s kosicí a jejich mláďátka. Dalšími účinkujícími je sloup u domu, kde mají hnízdo a parthenocisus neboli psí víno, které celou ptačí rodinku chrání.

Byl květen, máj, lásky čas a já bydlela se synem u rodičů, protože jsme rekonstruovali bydlení u manželových rodičů. Chodívali jsme na procházky, hráli jsme si na zahradě, jezdili na výlety, prostě jsme si užívali krásného jara.

A jednou, když jsme se chystali na procházku, já vyšla ven, čekala jsem na ostatní a vidím, že kos letí, v zobáčku žížalu, a míří rovnou ke sloupu. Šla jsem blíž, abych prozkoumala, proč tam letí a zjistila jsem, že je tam hnízdo. Hnízdo bylo asi ve výšce dvou metrů, tak jsem na sebe naskládala pneumatiky, které byly poblíž, abych se mohla kouknout ještě blíž a moje překvapení bylo obrovské. Uviděla jsem tam tak pět až šest ptačích mláďat, zobáčky otevřené dokořán, čekajíc na nějaké sousto, které by jim naplnilo jejich hladová bříška. Byla to nádherná podívaná, nikdy se mně taková nenaskytla, takže jsem si ten krásný pohled doslova užívala.

Vzápětí jsem si uvědomila, že taková příležitost se nemusí opakovat a utíkala jsem pro foťák a pár foteček nafotila, abych onen okamžik zdokumentovala. Taťka se mně ptal, kam tak letím, vše jsem mu pověděla, a on mně na to řekl, že to hnízdo tu mají už několik let a dvakrát až třikrát do roka mají mláďátka. Nikdy jsem to netušila, přitom k rodičům jezdím pravidelně.

O to víc mně to potěšilo, že se mně poštěstilo je zahlédnout a vidět je tak zblízka.

Pozorovala jsem je ještě dalších pár dní a dívala jsem se, jak kos nebo kosice přilétají a pokaždé svým mláďátkům nesou jinou dobrůtku, nedalo mně to a znovu jsem nakoukla do hnízda, mláďátka pěkně vyrostla, koukala na mě a já na ně. Byl to krásný pohled, jak se říká, z očí do očí.

Mláďátka pěkně přibývala na váze a já věděla, že každým dnem vyletí z hnízda a pak budou mít svoje rodiny a příběh se bude každým rokem opakovat.

Už se moc těším na jaro, kdy pojedu na návštěvu k rodičům a budu netrpělivě čekat, zdali neuvidím, jak kos nebo kosice míří ke sloupu, v zobáčku nějakou dobrůtku, aby nakrmili svoje ptačí mláďátka.

Iris - čtenářka

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10