Jsem již už dospělá kočička. Mám svůj domov, ve kterém jsem moc spokojená. Ale vždycky tomu tak nebylo. Když jsem se narodila, měla jsem dva bratry a dvě sestry. Ano, bylo nás pět. Maminka nás hýčkala. Pili jsme její sladké mlíčko. Trochu jsme se u toho postrkovali, ale dostalo se na všechny.
Maminka nás stále olizovala, čistila a zahřívala. Pomalu jsme rostli. Často a rádi jsme si hráli. Po čase nám začla chutnat kočičí strava, kterou nám nosili lidé. Měli jsme se dobře. Jednoho dne nám odnesli brášku. Stýskalo se mi po něm, měla jsem ho ráda. Potom odnesli i mě.
Mňoukala jsem: "Mami, mami." Pak jsem se probudila v náručí malé holky. Zprvu mě jen hladila, ale pak mě tahala za ocásek i za ouška. Moc mě to bolelo. Utekla jsem, chtěla jsem zpátky k mamince, ale cestu jsem nenašla. Brzo mě našli lidé a odvezli mě do útulku.
Bylo tam spoustu kočiček i kocourků. Strávila jsem tam jednu noc. Ráno jsme všichni dostali najíst. No moc mi to nechutnalo. Odpoledne tam přišla jedna starší paní. Moc hezky se na mě dívala, neměla jsem z ní vůbec strach. Odnesla si mě domů a musím říct, že mi tu je moc dobře. Panička mě mazlí, hraje si se mnou a dává mi jen samé dobré věci. Lidičky, netrapte kočičky ani jiná zvířátka a my Vás za to budeme mít rádi. Mňau.
Autor: Annahb