Naši kočičku Kitty máme už dva roky. Jako každá kočka je i ona hravá, přítulná a ráda se mazlí. Když někam jdeme vždy chce jít s námi a my ji musíme zahánět domů, protože u silnice na ní hrozí nebezpečí.

Minulý rok v létě jsme odjeli s dcerou na pětí denní dovolenou do Belgie a Kitty i naše další dvě kočky nechali na starost manželovi. Když jsme se po pěti dnech vrátili manžel nám řekl, že Kitty už dva dny nebyla doma. Přešli jsme to s klidnou hlavou, protože už párkrát odešla i na tři až pět dní. Když už to byl asi týden, co Kitty byla pryč začali jsme mít strach. Volali jsme ji a šli jsme ji hledat.

Šli jsme na pole za dům, kam čato chodívala chytat myši a volali jsme ji. Když se nic nedělo, šli jsme ještě dál na polní cestu která vede k další vesnici. Stále jsme ji volali až najednou v dáli jsme uslyšeli mňoukání. Dcera, která její ztrátu prožívala nejvíce začala brečet a utíkala dopředu, odkud se mňoukaní ozývalo. Malé černo-bílé stvoření běželo naproti k nám. Ano, byla to naše Kitty.

Dcera byla štastná a my samozřejmě taky. Kitty jsme vzali v náruči domů, byla hladová a špinavá, ale štastná že nás vidí. Doma jsme ji dali najíst a nechali ji odpočinout. Od té doby už nikdy nepřišla později než druhý den.:)

Autor: Nikysek16

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10