Kikynka byla hrdina!

Příběh o pražském krysaříkovi hnědé barvy, který se jmenoval Kikynka, je sice velmi smutný, ale zároveň dokáže vykouzlit úsměv na tváři. 

Nemám ráda tuto rasu, ale před tím, co tato fenečka udělala, musím smeknout...

Babiččin tatínek byl hodný, nikdy ji neuhodil a vše jí dovoloval. Zato maminka byla velmi přísná a babičku se nebála uhodit. Jednou, když babička něco provedla, její maminka ji hlava nehlava začala mlátit... To se ale nelíbilo Kikynce. I přes svůj malý vzrůst vyskočila a zakousla se mamince do krku. Bránila babičku, jak jen to šlo...

To maminku velice naštvalo. Po rodinné poradě se rozhodla dát Kikynku pryč. Nasedli do auta a odvezli ji asi 70 km daleko k nějakým známým. Babičce to bylo přirozeně velmi líto...

Od doby, co Kikynka byla pryč, uplynulo několik dní. Možná dva, tři...

Babička šla spát. Byl večer, venku byla příšerná bouřka. Pršelo, foukalo a blýskalo. Babička nemohla usnout... Když vtom se dole u dveří ozvaly nějaké zvuky. Šla se proto podívat, co se děje...

Otevřela domovní dveře a tam na prahu stála zmoklá Kikynka. Babička promoklého promrzlého pejska hned usušila a vzala si ho do postele. Snažila se ho zahřát, jak jen to šlo. 

Bohužel, fenečka za tento výlet za svojí milovanou paničkou zaplatila životem. Dostala zápal plic a veterinář ji, i přes snahu zachránit, musel uspat, aby se netrápila. 

I přesto na ni často vzpomínáme a obdivujeme její hrdinství. Přece jen, vydat se cestou, po které jela jen autem, chtělo nutnou dávku odvahy a lásky!