Moje kamarádka má německého pinče, je to fenka se jménem Bettyna, jsou jí asi 4 roky. Kamarádka si ji vzala z útulku témeř před rokem, hned druhý den se jí narodila 3 štěňátka. Jedno hnědé, tomu říkala Bobík, černému říkala Čert. Třetí štěňátko se bohužel narodilo mrtvé.
Jak šel čas, po 3 měsících si Čerta a Bobíka vyzvedli noví majitelé. Bobíka si vzala příbuzná mé kamarádky a Čerta jsem si vzala já. Na jména výše uvedená je kamarádka nevolala, ale když se s někým o nich bavila, říkala jim Čert a Bobík. Já jsem si tedy vzala Čerta. Dala jsem mu jméno Punťa, protože se mi moc líbí. Celkem srandovní bylo, když jsem se dozvěděla, že i druhé štěně se jmenuje Punťa. Teď si oba Puntíky kamarádka občas půjčí k sobě domů, kde má i svou Bettynku. Pejsci si spolu strašně rádi hrají. Nejhorší je, když mi ho kamarádka přivede zpátky domů, a odejde. Punťa se může zbláznit, kňučí, vyje, štěká, nevíme co s ním. Tak ho necháme chvilku vyštěkat. Po čase se zklidní sám. Je to strašné šídlo, je hyperaktivni. Každopádně je milý, přítulný a poslušný.
Jeho matka Betty se dostala do útulku proto, že dřív skákala ráda do auta. Jednou se nejspíš dostala do nějakého auta, a ten řidič/ka ji odvezla do útulku. Jsem ráda, že Bettynčin příběh skončil takhle hezky.
Autor: Zlatinko