Jak se nám ztratila želvička

Jako každý rok jsme byli na dovolené se synem na chalupě na Vysočině. U chalupy je i krásná a veliká zahrada. Řekli jsme si, ať si užije dovolené i naše želvička Maxík. Na krunýřek jsme jí přidělali vlajku, abychom ji našli, kdyby se nám zatoulala.

Tak jsme byli klidnější, ale i přesto jsme Maxe stále po chvílích kontrolovali. Želvička byla v prvních dnech hodně klidná a moc ani nechodila, proto asi naše pozornost nebyla ve chvíli, kdy se Max pustil na výlet, tak veliká.

Kousek od místa, kde jsme Maxe zahlédli naposledy, byla jen ta vlajka z něj. Dokázal se jí zbavit, když prolézal trávou. Syn byl velmi smutný, a ani mě to nebylo jedno.

Dlouho jsme Maxe hledali, do všech koutů se dívali a nic. Až mě napadlo podívat se pod schody, které vedly do chalupy. Maxim tam spokojeně spal. To bylo radosti! Až potom jsem si uvědomila, že si vlastně Max hledal tmavší místo.

Ani on, i když se rád vyhřívá, nemá sluníčko v oblibě stále, proto si hledal úkryt. Od té doby jsme už raději Maxe bez dozoru nenechali. Nechávala jsem želvičku ve velké krabici a tam jsem jí udělala i přístřešek. Moc by nás mrzelo, kdyby se nám ztratila.

Autor: babulka64