Jednoho dne si můj syn po návštěvě u kamaráda přinesl mláďata plžů afrických achatina fulica.

Přinesl si jich 5 s tím, že by nějaký mohl uhynout a on by je přece jen velice rád choval.

Byli to takoví drobci, tak jsem souhlasila. Syn si je přinesl v plastové krabičce od Ramy. Tím jsem ovšem netušila, jak moc můžou tyhle potvůrky vyrůst.

Měli se u nás dobře, žrali salát, okurky, rajčata, no prostě samé dobroty.

Za pár měsíců do krabičky, v které si je syn přinesl, nevlezel ani jeden, jak moc byli velicí.

Měli jsme je v teráriu a pochopitelně přikryté z vrchu sklem, aby nám neutekli.To jsem ovšem netušila, že se jim to jednou také podaří.

Jednoho rána jsem šla syna vzbudit a nevěřila jsem vlastním očím. Plži byli na zdi u postele syna, to by až tak nevadilo. Jenže, asi tím, že na stavbu své ulity potřebovali vápník, mi ožrali do rána zeď až na omítku.

Tak jsme jim rychle sháněli dalšího synova kamaráda, jestli by se některý nechtěl místo nás plžů ujmout. 

Tím skončil náš chov achatin.

Syn má zvířátka velmi rád, tak jsem zase vymýšlela, jak mu to vynahradit, ale něčím méně nebezpečným.   

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10