Mám tetu. Bydlí ve Francii a chová rhoderské ridgebacky. První její fenečka byla Elsa. Elsa se dožila vysokého věku. Ještě před 3 lety jsem ji viděla. Už byla slepá a údajně i hluchá (to mi nepřipadalo). Byla to úžasná čubička. Tenkrát měla teta ještě Chibu a Olinu. Ti už dávno zemřeli. Olině se přetočil žaludek a co se stalo Chibovi už si nepamatuji, jen vím, že neumřel stářím.

V roce 2009 přijela teta i se svými psy do Čech. Protože má chalupu několik kilometrů od naší, jezdívala i s Cheetou k nám. Elsa už byla, jak jsem řekla, příliš stará a Vima měl zrovna úraz, takže byl po operaci. Cheetou byla takové odrostlé štěně. Byla hrozně nevychovaná, ale hodná. Mouše by neublížila. Jen prostě ignorovala jakékoliv povely od lidí.
Hned jsem tetu poprosila, ať mi ji půjčí. A tak jsem se stala venčitelkou obřího psa! Pyšně jsem si to vykračovala lesem. Cheetou chvílemi pěkně tahala,

Zhruba 3 vteřiny jsem si užívala pocit, že budíme respekt a pak zavelela, abych holčičce nezpůsobila nějakou psychickou újmu.
Tohle léto jsem bohužel Cheetou viděla naposledy. Naše rodina má s tetou nějaké spory a zatím nebyla možnost ji navštívit. Doufám, že se má dobře a že zase někdy spolu půjdeme vzbuzovat respekt.
Taradorizp - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz