V synově rodině mají boloňského psíka Klaudinku. Když jí byly 2 roky, povedlo se jí utéci ze zahrady. Za nějaký čas snacha zjistila, že bude mít Klaudinka štěňátka.
Přišel den "D". Pětiletá Verunka, která si hrála venku, najednou spustila veliký pláč. Snacha vyběhla ven a viděla, že jí teče z hlavičky krev. Na nic nečekala, popadla Verunku, skočila do auta a jela s ní do vzdálené nemocnice. Ještě ale stačila napsat vzkaz devítiletému Davídkovi, který měl přijít ze školy, co se stalo.
Po návratu domů Davídek zjistil, že Klaudinka leží v koupelně v košíku a hrozně naříká. Šel se zeptat k sousedům, co má dělat. Poradili mu, aby u Klaudinky seděl, mluvil na ni, případně ji hladil a ona že si pomůže sama.
Jelikož děti byly vedeny od malička k samostatnosti a praktičnosti, choval se Davídek úžasně. Otevřel okno u koupelny, svolal kamarády a při každém narozeném štěňátku je informoval, kolikáté psí miminko už je na světě. Přišlo poslední - páté a to byl průšvih. Šlo zadečkem a bylo veliké. Naštěstí se vrátila maminka s Verunkou /rána byla jen povrchová/. Rychle se telefonicky spojila s veterinářem a ten jí poradil, štěně uvnitř otočit. Povedlo se! Pro tři štěňátka si pak veterinář přijel a dvě zůstala v rodině.
Davídek byl hrdinou!
Když bylo štěňátkům asi 10 dní, potřebovali naši mladí nutně někam odjet. Po dohodě nám přivezli děti i psí rodinku. Ve dne to celkem šlo, ale noc byla hrozná. Štěňátka s Klaudinkou ležela v košíku. Jakmile se zhaslo, nastalo rodeo. Klaudinka vytáhla z košíku deku, štěňata ležela na tvrdém a kničela. Pak je tahala za nohu a přemísťovala je z místa na místo. Nejprve rozkousala igelitku, ve které měla Verunka oblečky na panenku, nastrkala na oblečky štěňátka a vlezla si k nim. Urovnala jsem jim pelíšek a štěňata tam vrátila. Sotva jsem usnula, uslyšela jsem podivné zvuky. Rozsvítím a....Klaudinka měla obě štěňátka ve Verunčině posteli a tam je krmila. Jakmile jsem přenesla košík do jiné místnosti a zavřela dveře, spustila Klaudina štěkot a škrábala na dveře. To jsem si v paneláku nemohla dovolit. Zřejmě jí chybělo domácí prostředí.
Štěňátka byla krásná i když ne čistokrevná. Děti je milovaly. Když trochu odrostla, přišli si pro obě noví páníčci. Loučení dětí s malými kamarády bylo smutné.
Místo malých štěňátek, pořídili rodiče dětem kocourka Augustýna a později přibyla ještě do rodiny kočička Marijánka.
Autor: Macizaj