Jak děti dostaly pejska

Po třech džungarských křečcích a jednom morčátku jsme se rozhodli, že bychom si pořídili domů větší zvířátko... A nastala rodinná porada...
Po dětských úvahách, že by nebyla špatná malá kravička nebo kozička v kuchyni ( podotýkám, že bydlíme v panelákovém bytě ), koník na chodbě a krokodýl v koupelně, jsme se rozhodli, že si pořídíme domů pejska...

A teď nastalo přemlouvání taťky...Ten chvíli váhal, ale nakonec, skoro jako vždycky, svolil...
A tak jsme brouzdali po internetu a hledali vhodnou rasu a pejska, pro kterého bychom si zajeli... Nakonec jsme si vybrali jezevčíka, jeho majitel bydlel ve Strakonicích, což je od nás asi tak 60 kilometrů... Ještě ten den jsme vše potřebné pro pejska nakoupili a jeli jsme si pro něj.

Cesta v autě byla dlouhá a děti se každých 5 minut ptaly, kdy už tam budeme... Nakonec jsme k cíli přeci jenom dorazili. Pán už na nás netrpělivě čekal u silnice, abychom ho přeci jenom neminuli. Vystoupili jsme z auta a pán nás zavedl na zahradu, kde měl poslední 2 štěňátka, fenku a pejska... Jen co nás jedno štěňátko uvidělo, hned k nám běželo, na dceru skákalo, tahalo jí kožíšek na bundě a už se od nás vůbec nehnulo..A tak jsme měli vybráno...
Byla to fenka a u nás začalo cestou domů rozhodování o jméně... Nakonec děti vybraly jméno Kitty...

A tak s námi doma již 2 roky tahle malá potvůrka bydlí... Děti z ní udělaly mazlícího psíka, který se chce pořád chovat a nechá si od dětí úplně všechno líbit... Ráda se zavrtává do peřin a chce být stále u někoho na klíně... Špatně snáší, když odcházíme pryč a tak má ještě jeden pelíšek přímo u vchodových dveří, kde na nás vždycky čeká, než přijdeme domů a ona nás může hned radostně přivítat...