Kdo nezná je člověk ochuzen o nezapomenutelné zážitky a zároveň šťasten, že nemusí být obětí.
Jůlinka má 65 kg, ale ani toto mne nepřesvědčilo o tom, že je to pejsek venkovní a proto je moje holčička se mnou doma. Je to tedy člen rodiny.
Když jsme si pro ni přijeli a byli jsme s manželem pozváni do bytu rodinného domku, nečekali jsme uvítání, kterého se nám dostalo. Nejprve jsme se lekli, že chovatelé mají v bytě poníky, ale při bližším seznámení, bylo jasné, že jde o psy. A to o psy nádherné.
Cyril byl otec Jůlinky a miloval česnek, takže česnekové jednohubky, které paní domu připravila byly asi dělány účelově, protože do poslední jednohubky na talíři byl Cyril mým kamarádem.
Odjížděli jsme domů s košíkem na klíně, ve kterém spala Julča a s oděvy poslintanými tak, že jsme vypadali jak kdyby nás vylovili z rybníka.
Fakt nezapomenutelný zážitek.
Už po cestě jsem manžela ujišťovala, že jakmile bude lepší počasí a Jůlinka povyroste, půjde okamžitě do kotce a na zahradu, protože tolik slintů pohromadě jsem v životě neviděla....
Čas plynul a kdo by si myslel, že je naše Julča venku a nedejbože v kotci, udělal by velkou chybu.
Nejenže je doma, ale dá se říct, že je velící důstojník naší rodiny. Každý, již třetí po sobě jdoucí rok malujeme, protože ornamenty na zdech našeho bytu se nedají ani při trošce dobré vůle označit ani za abstraktní umění, Jůlinka má v pelíšku povlečenou prošívanou deku, aby neměla pocit, že ji šidíme, spí celé dopoledne, zbytek dne prožebrá a prozevluje.
Přesto všechno je to nejbáječnější tvor na světě, protože když je mi smutno a to Jůlinka pozná bezpečně, položí svou věčně oslintanou hlavu na klín a očima jen řekne, neboj jsem tu s tebou a pro tebe, a já v tu chvíli vím, že i když jsou moje děti velké a daleko, mám milovanou bytost, která mne potřebuje.
Jsem nemocná dlouhodobě a proto spolu trávíme celé dny. Je to až k neuvěření, ale mám jí jako své čtvrté dítě.
Někde jsem četla, že když nám odejde někdo blízký, koho jsme měli moc rádi, přijde na svět další živý tvor a toho milovaného nám nahradí. U Jůlinky jsem si zcela jistá, že jí poslal můj tchán, kterého jsem měla nadevše ráda, aby nás tady za něho hlídala a opatrovala.
Autor: Exell