Bylo těsně před Vánoci a kamarádka potřebovala na dva dny do Prahy a jelikož má neposedného a hyperaktivního kocourka Matýska, řešila, kam s ním.  S sebou si jej vzít nemohla a tak nakonec Matýsek putoval na krátkou dovolenou ke mně.

To jsem ještě sám nevěděl, co mne čeká. Matýsek nejen, že se uvelebil na starožitné knihovně na tom nejvyšším místě a sundat jej šlo pouze s pomocí žebříku, ale také se mu líbilo hraní se záclonami, kytkami ve váze, uvelebit se v posteli atd. Vůbec jsem nevěděl, jak na něj, nic na něj neplatilo, ani pohlazení, ani pamlsky. Jen chvilkami jej bavilo dovádět s míčky. Pro pohlazení si jako každá kočičí šelma přišel, jen když měl zrovna zájem a jak se mu zrovna chtělo a jinak hned zase vymýšlel další lumpárny.

Na malého lumpíka se přišla podívat i má sousedka, která má více zkušeností s kočkami a jednu moc pěknou má doma, ale tu Matýsek poslouchal zase jen chvíli. Sousedka se tedy rozhodla, že další den dorazí na návštěvu opět, ale tentokrát i se svou výstavní kočkou Jadrankou /s myšlenkou, že třeba Matýsek, když bude mít kočičí společnost, nebude mít tolik času na lumpárny/. Jméno dostala podle moře, jelikož si ji přivezli z Chorvatska. Živě jsem si dovedl představit, jak pak bude vypadat byt po nájezdu obou kočičích šelem a spíše jsem se obával...

Následující odpoledne se rozezněl zvonek u dveří a zvědavý Matýsek se hned utíkal podívat, kdopak to dorazil. Jakmile uviděl Jadranku, jeho chování se během několika sekund změnilo jako mávnutím kouzelného proutku k nepoznání. Nejdříve si způsobně sedl a prohlížel si Jadranku, či spíše na ni zíral. Pak si spolu něco sdělili svou kočičí řečí a milý Matýsek byl jako vyměněný. Přestal tropit lumpárny a začal se před Jadrankou předvádět v tom nejlepším světle. Promenádoval se po pokoji, až nakonec usedl vedle ní a stále si něco povídali.

Kdybych to neviděl na vlastní oči, tak bych snad ani takové náhlé změně v chování nevěřil. Ani sousedka nečekala tak rychlý obrat v jeho chování k lepšímu. Spíše čekala, že si budou hrát a dovádět spolu. Odpoledne velmi rychle uběhlo a po odchodu návštěvy Matýsek už jen spokojeně pospával. Následující den si jej přijela vyzvednout kamarádka a tak jsem jí celou historku, skoro jako z filmu, vyprávěl. Po několika dnech si kamarádka pořídila k Matýskovi ještě kočičku a on s jejím příchodem na lumpárny docela zapomněl a dodnes je z nich nerozlučná dvojka.