Jednoho dne jsme se s přítelem rozhodli, že si pořídíme nějaké domácí zvířátko. Dlouho jsme přemýšleli a vybírali, jaké si asi pořídíme. Jelikož jsme oba zaměstnaní, tak jsme chtěli něco nenáročného, co nebude vyžadovat tolik času.

Nakonec jsme se rozhodovali mezi vodní želvičkou a džungarským křečkem. Zvítězil křeček, protože přece jenom s křečkem se můžete také trochu pomazlit.

Koupi zvířátka samozřejmě předcházel nákup výbavy a potřeb pro křečka. Koupili jsme klec, kde byly různé prolézačky, kolotoče atd. Moc se nám líbila a hlavně si v ní křeček vyhraje.

Když už jsme doma měli vše, co bychom mohli potřebovat, šla jsem koupit našeho vytouženého křečka. Dorazila jsem do obchodu, tentokrát sama, a nastal další „problém“. Jakou barvu křečka vybrat. Jak asi všichni víte, džungarský křeček je buď bílý nebo šedivý. Chvíli jsem přemýšlela a pak jsem se rozhodla. Koupím oba.

No co, vždyť doma vše máme a v obchodě jsou křečci také přeci všichni pohromadě.

Tak jsem koupila oba a spokojena s nákupem vyrazila domů. Už po cestě domů se mi zdálo, že jsem z krabičky slyšela divný pískot. Ale říkala jsem si, že jsou tam asi namačkaní a že se jim nelíbí v těsném prostoru. Počkám domů a uvidím.

Doma jsem křečky vyndala do připravené klece a chvíli je pozorovala. Běhali vesele po kleci a zkoumali nový domov.

Po pár hodinách se ozval zase ten pískot, tak jsem se šla podívat, co se děje. Křečci běhali jako šílení a pískali na sebe. Vtom mi došlo, že někde bude asi problém. Chvíli jsem je pozorovala a oni na sebe pořád doráželi. Nechala jsem je tak ještě chvíli, domnívala jsem se, že si na sebe potřebují zvyknout. Jenže dorážení pořád neustávalo, tak jsem se rozhodla, že je od sebe oddělím. Našla jsem starou krabici od bot a vystřihla jsem kus kartonu, abych jím rozpůlila klec a tím křečky oddělila. Na chvíli byl klid, žádné pískání. Po pár hodinách se pískot ozval znovu, tak jsem se šla podívat, co se děje. A samozřejmě v kartonu díra a křečci opět u sebe. Když přítel dorazil domů, vše jsem mu řekla a on s úsměvem prohodil, že si musí ještě někam odskočit. Za chvíli se vrátil a v ruce držel druhou novou klec pro křečka.

Křečky jsme nakonec rozdělili a všichni byli spokojení. Jak křečci, že mají každý svůj domeček, tak my, že máme dva nové členy rodiny a každý toho svého mazlíčka…