Vlastně našimi úplně prvními zachráněnými zvířátky byli dva malincí holubi. Lidé v jednom vchodě si na ně stěžovali, a vzali hnízdo a i s nima ho vyšoupli před barák do vchodu, kde mláďata žila podle zdrojů nějaký ten týden.
Když jsme je odchytili, šla kolem jedna obyvatelka nějakého bytu z tohoto vchodu a se slovy: "Díky bohu, že je odnášíte, to je super" zapadla do baráku.
No nic měli jsme oba holoubky, kteří vypadali, že se sotva opeřili odchytili je a vzali je k nám. Jedno hnědé a černé mládě, pojmenovali jsme je Eliot (černý) a Mambo (hnědý), umístili jsme je do veliké krabice vystlané novinami a starými ručníky.
Pravidelně jsme je krmili a mláďata rostla. Jednoho dne rozevřela křídla, a začala poletovat po balkoně. Tak jsme se rozhodli, že bude pro ně nejlepší jít už na svobodu a pustili jsme je. Jsme teď šťastni, že jsme osvobodili holoubky.
Autor: Verculenka