Den na farmě

Vloni na jaře naše kamarádka Liduška potřebovala s celou svojí rodinou na den odjet, ale jelikož má menší farmu, kde chová několik kraviček, oveček a jinak převážně husy, kachny a slepice, tak mne i další kamarádku Růženku požádala na ten jeden den o pohlídání a postarání se o zvířátka.

Na pomoc zůstala na farmě Liduščina maminka Marie, které je už přes osmdesát let, ale je vitální a má smysl pro humor. Den před plánovaným odjezdem se nám Liduška snažila vše ukázat a seznámit nás s chodem farmy a se vším, co bude přes den potřeba udělat, a nebylo toho zrovna málo. Následující den už zůstalo vše jen na nás a její mamince.

Trochu jsem z toho měla obavy, ale už nám s Růženkou nezbývalo než abychom to se zvířátky zvládly a zvířátka s námi. Od brzkého rána jsme se pustily do práce, která byla díky přítomnosti její maminky mnohem zábavnější a lehčí. Dopoledne probíhalo na farmě velmi klidně a o zvířátka byla radost se starat. Já jsem ještě dolila všem vodu a kolem poledne jsme si alespoň na chvíli na sluncem zalité terase všechny při obědě odpočinuly a také pozorovaly na nebi dva plující balóny.

Byly celkem nízko. Najednou se ozvala rána a my jsme při pohledu k silnici už jen viděly, jak se nějakému řidiči podařilo sjet ze silnice, prorazit ohradu a zůstat stát s dodávkou na louce. Polední siesta byla ta tam a my jsme spěchaly k řidiči dodávky na louce.

Naštěstí se mu kromě leknutí nic nestalo, ale proraženou ohradu hned využily husy a vydaly se po silnici k lesu. Jakmile zjistily, že se je pokoušíme dostat zpět do jejich ohrady, kde jim před chvílí přistála dodávka, rozprchly se strategicky snad na všechny strany, syčely a některé z nich se pokusily i o vzlet. Tak jsme zvolily vyčkávací taktiku, Maruška přinesla krmivo, které kromě pastvy měly husy nejraději, a po chvíli, až se z toho šoku trochu husy vzpamatovaly a řidiči se s ještě pojízdnou dodávkou podařilo dostat zpět na silnici, se nám je společnými silami podařilo všechny dostat zpět do ohrady.

Řidič Franta nafasoval kladivo a pomohl nám alespoň provizorně pomocí několika dřevěných desek ohradu opět uzavřít. Jelikož byl místní a Maruška jej znala, tak se nějak domluvili, že přijde na výpomoc, až se bude poškozená část ohrady měnit za novou. Sotva Franta odjel a my jsme chtěly pokračovat v další práci, těsně nad farmou prolétl jeden z balónů. Naštěstí po chvíli zase nabral výšku a my jsme si oddechly.

Do večera jsme stihly udělat vše, co bylo potřeba, a po příjezdu naší farmářky Lidušky jsme jí vše ve zkratce vylíčily. Nakonec jsme ještě za odměnu nafasovaly každá husu. Já husu Večernici a Růženka housera Vendíka.

Růženka si toho svého nechala u nás, aby Večernici nebylo smutno a letos už mají i housátka. Jen ještě nemají svá jména. Tak pokud by Vás, chytrulky, nějaká originální jména napadla, napište mi je. Přeji Vám všem krásné jarní dny.