Až tehdy při posledním výběru mi došlo, že maso v jídelníčku bylo vždy popsáno jen obecně a tak po dotazu, proč tomu tak je, mi dietářka odpověděla vyhýbavě až tajemně. Nakonec mi prozradila, že maso je pro tuto dietu z nutrií, ale protože není oblíbené, tak v nabídce bylo : plátky s omáčkou a rýží, roláda s brm., pečeně, sekaná, masové nudličky, masové koule …
Brrr, oklepala jsem se při pomyšlení na nutrii, která je podobná velikým hlodavcům větším než jsou potkani; vlastně nutrie je vodní krysa. Přesto jsem později došla k názoru, že nutrií maso je chutné, velice jemné, šťavnaté, s velkým obsahem bílkovin a nízkým obsahem cholesterolu. Sama jsem si ho přirovnala jako mňamku, mezi telecím, kuřecím, králičím a šťavnaté je jako vepřové. Chuťově prostě skvělé.
Nutrie se tehdy chovaly pro dobře placené kůže. O maso, které bylo velice zdravé, dietní, lehce stavitelné a chutné, nikdo nestál. Chovatelé jej většinou dodávali do nemocnic. Soused na chalupě měl také menší chov nutrií, tak jsem ho měla od něho později a dostávala a vždy čerstvé, byl mi vděčný a hrdý, že se našel někdo, komu maso zachutnalo, jen na mé přání mi nutrie dodával vždy bez hlavy a ocasu, aby mi nepřipomínaly potkany a myši, na které mám dodnes fobii. Rolády, pečeně a svíčková na smetaně byly naše nejoblíbenější jídla, byla to delikatesa.
Až jednou jsem chystala jakousi oslavu na chalupě a pozvala pár přátel. Jeden městský přítel s fajnovým jazýčkem, říkejme mu Jiří, se prošel po okolí a nezapomněl nakouknout za plot k sousedovi. Stála jsem vedle něho, když nutrie obdivoval a vychvaloval, jak jsou inteligentní a čistotné. Měl pravdu, jídlo, které si braly do čistých paciček, ohlodávaly pomalu a bez zbytků. Dokud nedojedly poslední kousíček, spořádaně seděly na zadních tlapkách, jako by to byl obřad… Docela důrazně mi zabručel do ucha:
"Jsou nádherné a říká se, že i chutné. Určitě bych je ale nikdy nejedl. Brr, když vidím ty oranžové veliké hlodáky a krysí ocas. Brrr!! Vždyť to jsou jen přerostlé myši.,,
Při odchodu za svými povinnostmi jsem si neslyšně, ale tak, aby to zaslechl, odfrkla:
,,Nevíš, co plácáš a možná, že bys ani na talíři nepoznal, co jíš.,, A to jsem si byla vědoma jeho šťourání v jídle.
,, Nu?? To bude asi parádní průšvih, ,, říkala jsem si.
Pohoštění jsem měla převážně z masa z nutrií. Co jsem měla dělat, soused se tehdy potřeboval pár kusů stažených nutrií zbavit a pár mi jich daroval. Využila jsem toho a nadělala na oslavu rolády a parádní svíčkovou.
Při studené svačince byla na studené míse narovnaná šunka, sýry, nakrájená roláda z nutrií, papriky… Nejprve zmizela roláda s pochvalou, pak to ostatní, sem tam něco i zbylo, ale roláda byla vyjedená. To mě trochu posílilo na jistotě, že bude vše, doufám, O.K.
Později následoval oběd. Na talíři voněla domácí svíčková s knedlíkem a s jemnými růžovými kousky masa, které jsem před podáváním obrala od kostí, nechybělo ani kolečko citronu s domácími ,,rybízovými,, brusinkami.
Vtom si Jiří vzpomněl, jak nahlížel za ohradu a hned utrousil poznámku:
,,Hm, tohle není z králíka, toho poznám, má bílé maso! Jak to, že toto je růžové?,,
Odsekla jsem mu, ale vzápětí jsem musela použít obranné lži, aby mi nezošklivil jídlo spolustolovníkům a pravila jsem:
,, Tvrdíš o sobě, že jsi veliký gurmán, a přitom asi nevíš, že maso se musí předem naložit, nechat uležet a později upéci prošpikované se slaninou.,, Tak Jiří znejistěl a zmlkl, aby neprozradil, že je pouze strávník a o vaření nic neví.
Po letech jsme se nedávno opět sešli u stolu. Podávala se opět svíčková, ale ta už byla opravdu z králíka a ať jsem se snažila jak chtěla, maso prošpikovala novodobou lisovanou slaninou, maso bylo stále víc bílé než růžové. Jiří mi svíčkovou opět pochválil, ale také se rozpomněl na tehdejší ještě lepší u nás na chalupě. Prozradil mi, že u každé svíčkové z králíka, vyzvídá na kuchařkách, jestli maso správně naložily a propekly se slaninou. Myslím, že tak dostával i ty nejzkušenější kuchařinky do nejistoty a utvrzoval je, jak sám vaření rozumí. Až mi všech kuchařinek bylo nakonec líto. Už jsem ho nechtěla déle klamat a konečně jsem mu svou lež odtajnila.
Nechtějte slyšet ty jeho průpovídky co následovaly, ale končil slovy:
,,Maso z nutrií bylo fakt skvělé, ještě teď mám vidiny, jak měl tvůj soused za ohradou krásné čistotné nutrie. A cítím na jazyku tu skvělou chuť rolády a o svíčkové už ani nemluvím…, věřil jsem tvé lži, ale jen na 50 % . Díky, že jsem tehdy měl možnost ochutnat, je mi líto, že už další možnost není…,,
A měl pravdu, nyní už chovy nutrií asi nenajdete. Chovatelé by snad ještě byli, byli by i odběratelé - strávníci, ale nejsou odběratelé a zpracovatelé kůží a je to škoda. Problém bude asi hlavně v dnešní politice - legislativě. Tak skvělé lahodné masíčko už se asi bude těžce shánět a je možné, že už se s ním nesetkáte ani v nemocnicích při výběrové dietě. Škoda.
Hanina51 - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz