Očekávání, která ústecká zoo vkládala do inseminace indické slonice Delhi, se bohužel nenaplnila. V pořadí třetí pokus o umělé oplodnění se uskutečnil na konci září loňského roku a po čtyřech měsících čekání je konečně na základě podrobných vyšetření v laboratořích IZW Berlin znám výsledek. Hladina progesteronu v krvi poklesla, což je známka toho, že Delhi nezabřezla a tudíž se v zoo na slůně těšili zbytečně.

Delhi se v roce 2002 stala první indickou slonicí v Evropě, u které se inseminace podařila, avšak po 22 měsících se po těžkém a náročném porodu malé slůně narodilo mrtvé. Delhi přesto zůstala zařazena do programu umělého oplodnění, avšak v průběhu dalších let se ukázalo, že její reprodukční systém není úplně v pořádku. K další inseminaci tudíž mohlo dojít až po pěti letech, tedy v roce 2009, ale ani tento zákrok tehdy nebyl korunován úspěchem.

Naskýtá se otázka, co dál. Vedení zoo se rozhodlo, že v dalších pokusech o umělé oplodnění sedmadvacetileté Delhi již pokračovat nebude. Je to proces velice náročný, nejen pro Delhi, ale i pro její chovatele a celou zoo, a pokud se tato iniciativa za celých sedm let snažení nezdařila, je otázkou, zda není na čase tuto cestu opustit. O výsledku inseminace je také třeba informovat Evropskou asociaci zoologických zahrad a akvárií (EAZA) a koordinátora Evropského chovného programu pro slony indické ze Zoo Rotterdam. EAZA, jejíž etický kodex ústecká zoo jako dlouholetý člen ctí a dodržuje, preferuje a podporuje chov slonů přirozeným způsobem, tedy ve skupině - rodině, kterou tvoří chovný samec a minimálně čtyři další členové. Toto řešení bylo jako podmínka pro provádění inseminace, kdy umělé oplodnění má být alternativou před splněním podmínek stanovených k chovu slonů dle doporučení EAZA, ke kterému se ústecká zoo v minulosti zavázala. Toto stanovisko však naráží na nutnost mít odpovídající chovné zařízení, jehož výstavba je finančně náročná. Přesto by se zoo ráda pokusila o jeho realizaci, neboť v opačném případě jsou jen dvě možnost. Kala a Delhi v zoo zestárnou, dožijí a ústecký chov tak skončí, neboť koordinátor umístění dalších slonů nepovolí. Ve druhém případě by se mohlo stát, že by obě mohly být na doporučení koordinátora přemístěny do jiné zoo, kde budou zařazeny do stávající skupiny. To je řešení složité, dlouhodobé a v současné chvíli spekulativní, avšak mohlo by k němu dojít.

Zoo nyní iniciativně připravuje možnosti, jak s pomocí sponzorů, firem, partnerů, ale i jednotlivců a soukromých osob, kterým není osud ústeckých slonů lhostejný, shromáždit potřebné finance. Nejprve na studii a projekt samostatného objektu pro sloního samce a rozšíření stávajícího pavilonu o prostor pro další dvě samice, ale později třeba za pomoci a podpory Evropské unie také k jejich výstavbě.