Moje tchýně je docela fajn ženská, hned tak ji něco nerozháže a umí zatnout zuby, když je potřeba. Tedy nevím, jak vy, ale já mám v celém svém rodinném příbuzenstvu už jenom jednu další ženskou osobnost, která má tolik odvahy, aby otevřela terárko s obvykle mírumilovnými ještěrkami mezi kterými se promenádují asi tak tři tucty cvrčků a vyměnila jim vodu v misce.
Nedělalo nám proto naprosto žádné potíže nechat své zvířectvo (počítaje v to ještě poněkud větší akvárka, křečka a červíka Pepíka (ale o tom někdy jindy)) v péči této železné lady a odjet na výroční sraz Volvo klubu. Užili jsme si báječný víkend a domů se vrátili až v neděli odpoledne.
Už v předsíni jsem zažila šok, když jsem uviděla na zemi ležet asi šest hrnečků obrácených vzhůru nohama a v kuchyni a v obýváku další. V ložnici bylo na zemi i několik misek, protože hrnečky už došly. Volala jsem tchýni, co to má znamenat a ona mi na to s klidem odvětila, že pod každým tím hrnečkem je jeden cvrček, protože jí asi zdrhli.
No paráda! Vylifrovala jsem manžela i se synkem do cukrárny, aby mi to všechno nezpřevraceli. (Víte, jak se honí volně prchající cvrček? Blbě, věřte mi!), vytáhla ze skříně malovací čtvrtku a hluboký kýbl a šla na věc. Volila jsem celkem jednoduchý, zato pěkně nezáživný postup: strčit čtvrtku pod hrneček, opatrně nadzvednout, připlácnout a vsypat cvrčka do kyblíku. Všude píšou, že banánoví cvrčci neskáčou; tak nevím, buď jsme měli doma nějaké hybridy, nebo nám v tom zverimexu někdo pěkně kecal!
Asi po třičtvrtě hodiny práce mi v kyblíku lezlo a poskakovalo nějakých pětadvacet cvrčků. Šla jsem je pěkně vrátit do terárka, potutelně se chechtajíc, že jim teda ten útěk z katova špalku moc dlouho nevydržel. Mezi skly terárka na mě koukala asi tak centimetr a půl široká díra, kterou bez potíží prolezl i ten největší cvrček, aniž by se musel nějak omezovat. Mimochodem, tak mě napadá, že ti dva ubozí cvrčci, co v terárku zbyli, asi museli být pěkní pitomečkové. A pak, že nejsou zvířata inteligentní :-)
Notburga – čtenářka
ChytráŽena.cz