Co Čertík vyvedl u babičky

Veselých příhod se zvířátky jsem už zažila opravdu hodně. Aby taky ne, když pejska jsme měli od té doby, co jsem začala chodit do školy. Dnes už jsem dospělá a pejsek už bohužel odešel do psího nebíčka, ale pořád na něj ráda vzpomínám.

Jmenoval se Čertík, byl malý, ale šikovný, občas uměl pěkně zlobit. Vždycky, když se mělo někam jet, jako by nám rozuměl, co říkáme, a trval na tom, že pojede s námi. V tomto příběhu se dozvíte, co náš pejsek vyvedl u babičky.

Jednoho dne jsme se rozhodli, že navštívíme babičku. Čertík samozřejmě vytušil, že máme někam namířeno a utekl směrem k autu. Přece nebude sám doma! Auto bylo zrovna otevřené, a tak honem skočil dovnitř a posadil se na zadní sedadlo. Všichni jsme se ho snažili přimět, aby zase šel domů, ale nic nepomáhalo. Nakonec jsme se rozhodli, že pojede s námi. Celou cestu byl moc hodný, seděl na místě a díval se z okénka. K babičce to naštěstí máme jen hodinu cesty. Když jsme k babičce dojeli, radostně vyskočil z auta a označkoval nejbližší strom. Babička má zvířata ráda. Pejska nemá, ale vždycky se starala o slepice a další hospodářská zvířata. Čertík se od ní nechal pohladit a pak vklouzl do jejího domku. Choval se spořádaně, napil se chladné vody, kterou mu babička nalila do misky, a k svačině si dal pár psích granulí. Babička byla ráda, že jsme ji navštívili, uvařila nám kávu a na stůl nám přichystala voňavou bábovku. Povídali jsme si a byli jsme rádi, že jsme spolu. Čas ubíhal a my jsme se museli vydat na zpáteční cestu.

Začali jsme se shánět po Čertíkovi. Předtím jsme byli tak zabraní do hovoru, že jsme ani nepostřehli, že Čertík někam zmizel. Za chvíli jsme ho našli ve vedlejším pokoji – ložnici, tvářil se spokojeně. Všichni jsme ale zkoprněli, když jsme si všimli, co vedle Čertíka leží! Byly to babiččiny umělé zuby, které si zřejmě nechala ve skleničce na nočním stolku.

Náš Čertík nezaváhal a zmocnil se jich, zatímco jsme pili kávu a pochutnávali si na bábovce v obývacím pokoji. Zubní náhrada byla úplně zničená. Čertík dostal vyhubováno, ale zdálo se, že vůbec netuší proč. Babička byla rozzlobená, ale po chvíli se na její tváři objevil úsměv. Druhý den se musela vypravit ke své zubní lékařce a nechat si udělat novou zubní protézu. Paní doktorka je zvídavý člověk, a tak se babičky nemohla nezeptat: „Jak se vám to stalo?“ Když babička paní doktorce odpověděla, všichni lidé v ordinaci se smáli. Co naplat, měli jsme Čertíka více hlídat.

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10