Chata s kočkou

Tento příběh se stal už docela dávno, když mi mohlo být tak 9-11 let. Jeli jsme k tetě na chatu. Měla jsem to tam ráda, krásná slovenská příroda v horách..., to je něco pro mě. Jen škoda, že už se tam pravděpodobně nikdy nedostanu, neboť po smrti mé babičky se teta a strýc, kteří vlastní chatu, přestali kamarádit se zbytkem celé naší rodinky.

Byl krásný letní den a my jsme se vydali na Slovensko. Cesta byla pomalá a už si ani nepamatuji, v jakém autě jsme jeli. Jen vím, že mí rodiče přijeli o něco
později. Na chatě jsem nebyla poprvé. Moc jsem se tam těšila.

Když jsem tam byla tuším poprvé, tak jsem spadla z lanovky, kterou
měli na zahradě (chata leží na kopci) a ta tam ještě pořád
byla, i když v trochu jiném stavu. Nakoupili jsme spoustu sladkostí a..., no vlastně nic jiného si nepamatuji :D

Bylo tam skvěle, až na to, že jsme museli po obědě mýt nádobí :D Kousilínek od chaty byla řeka, tam jsme se chodili koupat. Já jsem v té době ještě neuměla ani plavat, prý jsem plavala jako pes. Stavěli jsme hráz, abychom měli vyšší hladinu vody. Taky jsme nafoukli bazén, pamatuji si, jak jsme se střídali u foukání, dokud se bazén celý nenafoukl. Když už byl, tak jsme ho nemohli postavit jen tak na zem, jelikož tam pořádně nebyla ani rovina. Ale postavili jsme ho na dřevěnou desku.

Pak jsme napustili vodu, a nechali ji, aby trochu zteplala, ale my jsme to nemohli vydržet a přemluvili jsme rodiče, aby nás tam pustili předčasně. Šli jsme se koupat - já s bratrem a sestřenicí - v oblečení. Už opravdu nevím proč. Rodiče nám říkali, že budeme nemocní, a to se samozřejmě stalo. Nebyli jsme všichni nemocní, ale někdo jo, a už si nepamatuji kdo.

Jinak tam bylo opravdu skvěle..., hráli jsme karty, poslouchali písničky, chodili na houby, sbírali jahody, koupali se, jedli sladkosti :D, chodili do obchodu pro nanuk atd. Během tohoto pobytu k chatě přišla jednou docela malá kočička. Dali jsme jí najíst a začala k nám pravidelně chodit. Byla černá. Já, jako dosud milovnice koček, jsem z ní byla nadšená jako skoro všichni. Tetě ale ta kočka vadila a vadilo jí, když k nám chodila. Jednou jsme dokonce nechali tu kočku v chatě na chodbě na okně, naštěstí si toho nevšimla, protože do kuchyně byly zavřené dveře.

Chtěli jsme si ji dokonce vzít, ale nejspíš od někoho byla, takže jsme ji tam raději nechali. To je škoda, ale naštěstí mám svoji Žofinku, kterou mám 3 roky a vlastně tu jsem našla taky v létě, takže to by mohl být taky příběh, ale o jejím nálezu jsem už psala.