Mládě se narodilo 18leté samici Wen Wen a o 2 roky staršímu samci Matějovi. Jde přitom o jejich již čtvrtého společného potomka (od roku 2003). Zatím nevíme, zda jde o samce nebo samici, protože mláďata se rodí v béžovém zbarvení po matce, zhruba v roce života přelínají do černé po otci a teprve po dalších asi třech letech lze pohlaví dle sekundárních znaků určit – samice se totiž znovu přebarví do béžové, samci zůstávají černí.
Například poslední mládě z roku 2008 má v současné době černou srst a zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se na tom cokoli změnilo. Jedná se tedy s největší pravděpodobností o samce. Pohlaví lze pochopitelně zjistit dle primárních znaků (pohlaví), pokud ale není žádný důvod, je zcela zbytečné zvířata imobilizovat a pohlaví určovat (více o gibonech najdete na konci TZ).
V rámci Planety opic, kterou uspořádáme v sobotu 21. května od 10 do 13 hodin, mimojiné oslavíme 25. narozeniny našich šimpanzic Jannis a Tessan („komentované krmení šimpanzů“ začne v 11.30), informujeme o životě lidoopů a jejich výskytu ve volné přírodě, představíme život našich šimpanzů na exkluzívních fotografiích. Akce se rovněž zúčastní i pětice libereckých škol, které budou prodávat nejrůznější výrobky s opičí a další zvířecí tématikou (výtěžek půjde ve prospěch kampaně), pro odvážné lezce bude připravena i speciální nafukovací stěna a chybět nebude ani školní taneční představení ZŠ Broumovská. Souběžně s tím umožníme v rámci akce „Se starými spotřebiči do zoo se slevou“ získat návštěvníkům, kteří před ZOO Liberec odevzdají vysloužilý elektrospotřebič, kupon na levnější vstupné pro tento den.
Co víme o gibonech?
Jméno tohoto východoasijského lidoopa se dá přeložit jako „chodící po větvích". Jeho dlouhé silné paže s hákovitými prsty mu totiž umožňují velice rychlý pohyb z větve na větev, když mezi nimi překonává vzdálenost až 15 metrů. Je nejrychlejším primátem.Giboni tvoří přechodnou skupinu mezi vyššími opicemi a lidoopy. Jako lidoopi mají zakrnělý ocas, na opice upomíná malý vzrůst a zakrnělé sedací hrboly na zadku. Typické jsou pro něj štíhlé končetiny, hustá dlouhá srst a výrazné vzpřímení těla. Nejcharakterističtějším rysem gibona je jeho zpěv, pokládaný za projev společenské komunikace, který slouží k ohlašování příslušnosti k území a k partnerovi. Nevydávají žádné skřeky, ale skutečně melodické zvuky a jsou schopni vydávat i čisté tóny. Jejich zpěv trvá od 10 min. do 2 hodin a pralesem se může šířit až do vzdálenosti 3 km.
Giboni vytvářejí rodinná společenství samce, samice a maximálně 4 mláďat. Na jednom km čtverečním pralesa se vyskytují 2 - 4 rodiny. Samice jsou březí 7 - 8 měsíců, poté přichází na svět jedno mládě. Potravou gibonů je především ovoce, jehož zralost si ověřují, podobně jako člověk, stiskem mezi prsty. Potřebné proteiny si doplňují pojídáním drobného hmyzu a pavouků. Gibon bělolící je jako kriticky ohrožené zvíře zařazen do Evropského záchovného programu (EEP), mezi největší hrozby patří odlesňování (ztráta přirozeného prostředí), lov pro maso i tradiční „medicínu“.